42. den: Kamba má Moju
Kamba pokračuje v ataku na gorilí vztahy. Ještě v sobotu odpoledne nesla Kijivu se značnou nevolí, když Kamba sahala na Moju, když si ji pokoušela vzít do náručí. A v neděli? Nevěříme vlastním očím. Kamba sedí u skla, oddělujícího pavilon od prostoru pro návštěvníky, a hraje si s Mojou. Má ji na klíně, laská ji prsty, pusinkuje hlavu a ruce. Chová se jako zkušená matka.
Všichni trneme, co se stane, zda se její chování nezmění v agresivní, zda neudělá nějaký neuvážený pohyb. Vše však probíhá v naprostém klidu. Kamba, které nikdy mládě neměla, které nemá s mládětem absolutně žádné zkušenosti, vytáhla ze dna svých vrozených schopností a instinktů lásku k mláděti. Tedy to, co bude - jak všichni doufáme - příští rok sama potřebovat. To, co se přijela do pražské zoo učit od Kijivu. Možná bude potřebovat mnohem méně lekcí "mateřštiny", než jsme si uměli představit. A to je skvělá zpráva.
Kijivu počínání svého potomka z povzdálí sleduje s nebývalým klidem a hraje si s torzem dřevěného autíčka, které Moja dostala k narozeninám. O chvíli později vidíme sbližování obou K. Chodí vedle sebe, dotýkají se, žádná agrese. Zato Shinda vše sleduje se zoufalým výrazem. Je jí asi jasné, že nic už nebude, jak bývalo. Že na vrchol stoupá odstrkovaná Kijivu, matka malé Moji. A že rodina v pavilonu bude mít vztahy mnohem podobnější skupině z přírody. Kde na vrcholu mezi samicemi jsou matky s malými mláďaty.
Další posun ve vztazích nastane pravděpodobně již koncem tohoto týdne. Podle Marka Ždánského bude mít Kamba po 22. prosinci své dny. A všichni věříme, že o ni bude mít Richard zájem. Když se spojení podaří, budeme netrpělivě počítat dalších 250 dnů. Někde na konci prázdnin by mohl přijít den D ... Ale nepředbíhejme a držme všichni palce.
