40. výročí šestidenní arabsko-izraelské války
Před 40 lety byla před sedmou hodinou ranní útokem izraelských leteckých sil na cíle v Egyptě zahájena šestidenní arabsko-izraelská válka. Šlo již o třetí konflikt Izraele s jeho arabskými sousedy od skončení II. světové války.
Drtivá porážka v r. 1956 za tzv. suezské krize Egypt nejen nepřiměla k uznání Izraele, ale dokonce ani nepoučila. Egyptský prezident Gamál Abd an-Násir byl rozzuřen pokořením a byl rozhodnut získat zpět čest své země a vymazat Izrael z mapy Blízkého východu. Měl v tom podporu dalších zemí v sousedství - Iráku, Jordánska a Sýrie. Násirovy aktivity dosáhly vrcholu v květnu 1967 vstupem egyptských jednotek do demilitarizovaného pásma na sinajském poloostrově. Izrael reagoval vyhlášením bojové pohotovosti a jeho političtí představitelé začali zvažovat možnost preventivního útoku na Egypt. To Násirovi vyhovovalo, neboť nemohl být označen za útočníka. Aby Izrael necouvl, byly 23. května 1967 rozmístěny egyptské dělostřelecké baterie na Sinaji tak, aby ohrožovaly přístupy k izraelskému přístavu Ejlat v Akabském zálivu Rudého moře. Izraelská strana podle mezinárodního práva považovala tento krok za důvod k válce a umírněné křídlo politiků bylo přehlasováno stoupenci války.
Pátý červen se stal prvním dnem šestidenní války, dnem, který prakticky celý konflikt rozhodl. Většina izraelských vzdušných sil zaútočila v 7:45 na egyptská letiště. Celkem 419 letounů, tedy 90 % egyptského letectva, bylo zničeno na zemi. Překvapivý útok byl tak úspěšný, protože izraelská špionážní služba opatřila vynikající informace. Egyptské ranní průzkumné hlídky dokončily své lety a další směna ještě nevystartovala. Katastrofu dovršil prezident Násir, který ve snaze zapojit do konfliktu i spojence, podvedl jordánského krále Husajna i syrského prezidenta, kterým oznámil, že útok izraelského letectva byl úspěšně odražen a měl za následek značné izraelské ztráty. Oba státy to posmělilo a poté, co se zapojily do konfliktu, byly zničeny i j ejich letecké síly. Ve 14:30 Izrael ovládl vzdušný prostor nad celým bojištěm. Tou dobou 3 izraelské tankové kolony pronikly do hloubi sinajské pouště. I válka na zemi se brzy stala jednostrannou záležitostí. Izrael obsadil pásmo Gazy a další části Sinaje, na východě pak města Betlém a Hebron. Po zuřivých bojích získal na Jordánsku západní břeh Jordánu, ale také zbytek Jeruzaléma. Když izraelská obrněná kolona pronikla do starého města v Jeruzalémě a obsadila Chrámovou horu, ovládali Židé poprvé po 2 000 letech kompletně nejposvátnější část města i s areálem bývalého Šalamounova chrámu. Už čtvrtý den konfliktu přistoupil Egypt na jednání o příměří.
Za cenu 700 mrtvých ovládl Izrael území o rozloze přes 60 000 km2 (tj. 3x více než byla původní rozloha země) a zabezpečil své hranice. V Izraelcích vzbudil klamný pocit, že jejich stát se může kdykoliv bez problémů ubránit arabskému útoku, čímž byla opakována chyba dosud vlastní jen arabským protivníkům. Izrael však také "získal" spolu s územím přes 90 % Palestinců usazených v Gaze a na Západním břehu Jordánu, což znamenalo destabilizaci země nejen ekonomicky ale i politicky. Řada zemí včetně Československa přerušila s Izraelem diplomatické styky, vzrostla protiizraelská hysterie v arabském táboře. Válka vyvolala dodnes živý problém okupovaných území a především neodstranila prakticky žádnou z příčin, které ji vyvolaly. Proto je tento konflikt nutno vidět i jako cestu k nové válce.
