3. den: Jak proběhly Richardovy narozeniny
Dnešní den byl skutečně slavnostní. "Dáme Richardovi dort." Tak to byl první a zdánlivě snadný nápad. Ale dělali jste už někdy dort pro gorilu? My tedy ne. Co má vlastně Richard nejraději, čím ho pohostit, udělat mu radost? "Miluje hlavně zeleninu a ovoce, nejvíce kiwi a banány," prozradil nám Marek Ždánský, hlavní ošetřovatel v pavilonu. "Ale nesmí žádné sladké a tučné krémy, žádnou šlehačku. To by nemuselo skončit dobře."
Vypravili jsme se do jednoho známého pražského cukrářství. "Chceme objednat narozeninový dort. Pro gorilu." Sličné cukrářce vypadla tužka z ruky. "Ale nesmí na něm být ani žádný krém, ani žádná šlehačka. Jen piškotový korpus, hromada kiwi a banánů a zalít želatinou." Na tváři prodavačky se střídal údiv a smích, ale přešla nakonec naši objednávku mávnutím ruky a my si ráno vyzvedli krásný dort. Po dohodě s Markem jsme lahůdku položili na modrou plastovou přepravku v pavilonu. Přímo pod okna přípravny krmiv, tam, kde vždy gorily čekají něco dobrého. Pochopitelně ve chvíli, kdy byla zvířata zavřená v ložnici. Protože kdo by se chtěl o dort s Richardem přetahovat.
Nalepili jsme se na okna pavilonu a napjatě očekávali další minuty. Co se stane, až budou gorily do pavilonu vpuštěné. Zbude vůbec dort na Richarda? Nesežerou ho bleskurychle obě samice? Nerozhází ho Richard vztekle po svém okolí? Nafilmujeme něco? Ale to už gorily v obvyklém pořadí vcházejí. Richard v čele průvodu, samice za ním. Shinda míří rovnou k dortu (její bříško svědčí o tom, že má největší apetit), opatrně do něj zaboří prstík a ochutná. Než se stačí pořádně zakousnout, Richard ji jediným gestem zažene, jako by říkal: Ten dort je dneska můj!
Jemně olízne průhledný zelenavý povrch a už si celou přepravku pomalu sune na opačnou stranu pavilonu. Nejen ošetřovatelé a štáb z Českého rozhlasu, ale i mnoho návštěvníků zoo napjatě sleduje, co bude následovat.
Richard se zachová jako dokonalý gentleman. Decentně, skoro urozeně vybírá dvěma prsty z dortu nejlepší kousky ovoce, nabírá sladkou želatinu a uždibuje piškot. Trvá to dlouhé minuty, než nasycený opustí zbytky hostiny na plastové přepravce. Na to čekají nadržené samice Shinda a Kijivu, vrhnou se k přepravce, cpou si tváře sladkostmi, shazují ovoce pod sebe na zem. Chovají se úplně jinak než Richard. Ale proč taky ne. Vždyť to nebyly jejich narozeniny!
