25. den: Taková obyčejná rodinka
Gorilí rodina v pražské zoo měla až do dnešního dne jasně dané pořadí: Richard - Shinda - Kijivu. Příchodem Kamby se vše mění. Nikdo ale dosud neví jak. Podle prvních pozorování se Shinda velmi bojí o své místo.
Před třemi lety, kdy žila v jedné rodině s Kambou, byla totiž na žebříčku až za ní. Kijivu se podle předpokladů měla zdržet projevů a být spokojená se svým postavením na samotném konci peletonu. Ovšem je zatím nebývale útočná. Že by si chtěla polepšit? Richard, ten zatím dělá jako že nic. Jen jednou či dvakrát, když se samice daly do hádky, měl snahu zakročit a pranici ukončit. V pavilonu je ovšem každou chvíli napětí k nevydržení.
O vztazích v gorilí rodině jsme si povídali s paní Marinou Vančatovou. Gorily jsou blízce příbuzné lidem, ovšem uspořádání gorilí rodiny je poněkud odlišné než u rodiny lidské. Tedy aspoň rodiny evropské. Protože ve skutečnosti je z 849 známých lidských společností pouze 16 procent monogamních. Zbytek žije podobně jako gorilí rodina: jeden samec má harém partnerek.
Skupinu goril můžeme nazvat opravdu jako harémovou, věkově odstupňovanou. Jedná se o zvláštní typ sociální struktury polygamní a známe ji nejen u řady zvířecích druhů, ale i v lidské společnosti. Ovšem ne všechny polygamní rodiny můžeme zařadit do skupiny harémových.
Jak to v gorilí rodině v přírodě funguje? Kdo je třeba otcem mláďat? Otcem většiny mláďat je tak zvaný stříbrohřbetý samec, který je pánem a vládcem ve svém harému. Je obklopený několika dospělými samicemi a s nimi má několik mláďat také různého věku a různého pohlaví. Znamená to tedy, že samec je otcem většiny z nich. Podotýkám většiny, protože v přírodě nic neplatí stoprocentně. Stává se, že nějaký mladý samec, který má ještě černý hřbet, ale který může být potenciálním vůdcem harému, se pohybuje vedle původní rodiny a některé samice se s ním můžou spářit. Jakoby se tím připravují na budoucnost, kdyby došlo k výměně samce a otec jejich dětí vystoupil na trůn. Vědí, že budou v nové rodině protežované, protože se s novým samcem budou znát.
Kdo a jak se stará o mláďata? O mláďata se stará převážně samice, úloha samce je v tom, aby mláďata v případě nebezpečí chránil. Také v přírodě, když se mládě například chytí do oka pytláků a nemůže pokračovat se skupinou, tak celá rodina včetně samce několik dní u mláděte zůstává. To buď zemře, nebo se mu podaří nějakým způsobem, i za cenu zranění, smyčky zbavit. Mnoho takto chycených mláďat zachrání členové vědeckých týmů, kteří dlouhodobě sledují vybrané gorilí. Ale zvířata zůstávají pohromadě i v případě jiného nebezpečí. A samec plní hlavně úlohu ochránce.
Co se s mláďaty děje při dospívání? Ve většině skupin není jediné mládě tak, jak to vidíme v pražské zoo, kde máme prozatím jenom Moju. Mláďat bývá logicky více, protože i samic je ve skupině více. Gorilí mláďata kromě toho, že jedí a tráví potravu jako dospělí, mají hodně času na hry a hrám se dlouze a s radostí věnují. Můžeme dokonce použít termín "škola hrou", ve hrách se učí najít si místo ve skupině, zjistí, jak se mají chovat k dospělým jedincům, jak k samcům, jak k ostatním samicím, učí se, kdy mají ustoupit. Takže všechno, co dospělé zvíře umí, se mláďata učí v průběhu svého dospívání a velkou úlohu v tom hraje právě hra mláďat.
Jak se ke své roli vlastně dostane vedoucí samec? Dominantní stříbrohřbetý samec je většinou ve skupině jediný. Po celou dobu, co jeho synové dospívají, je podporuje a chrání, ale pak nastává doba, kdy musí mladí ze skupiny odejít. Jeho synové se osamostatňují jednotlivě, nebo několik samců odejde najednou. Poté několik týdnů nebo i několik let chodí po lese, spojují se se skupinami jiných samců a tráví čas v jakýchsi bakalářských společenství. Až potom, když dozrají nejenom z hlediska reprodukčního, ale i sociálně, tak se snaží zapojit do nějaké skupiny nebo najít nějaké nezařazené samice, které budou součástí jejich budoucího harému.
Bojují spolu nějak samci třeba o to, kdo je nejsilnější? V přírodě většinou dochází jen k ritualizovanému boji, to znamená, že samec bušením do prsou dává najevo agresivitu, ale nejenom agresivitu, taky vymezuje hranice teritoria, protože ten dunivý zvuk je slyšet daleko. Ostatní samci podle toho poznají, že v dosahu je skupina vedená dospělým samcem. V případě, že samec je starý, nebo když umře, pak nastupuje na jeho místo jiný samec, ale občas se samice připojí k jiným skupinám. Ovšem u goril se skupina nemůže rozrůstat donekonečna, proto odcházejí mladí samci i samice. Také proto rodinu nazýváme věkově strukturovaný harém. Mladé samice odcházejí proto, aby nedošlo k příbuzenskému páření s vlastním otcem nebo se staršími bratry. Téměř pravidelně se mladé samici narodí první mládě v jiné skupině, než ve které sama vyrůstala. To znamená, že otcem mláděte je jiný samec než její otec nebo jiný příbuzný z původního harému.
Jak jsou gorilí skupiny ve volné přírodě početné? To záleží na tom, jaké mají potravní zdroje, jak často jsou vyrušované přítomností člověka, jaké mají podmínky. Gorily nesedí na jednom místě, ony se většinou - i když nemají dlouhé denní přechody - pohybují po určitém území. Důvod je prostý. Kdyby setrvaly na jednom místě moc dlouho, nenalezly by dostatek potravy. Je to stejné jako u lidí, kteří přešli z kočovného způsobu života na sedavý a ničí přírodu kolem sebe. Tedy opakuji - gorily se stále pohybují. Ne daleko, během dne obyčejně pár stovek metrů či pár kilometrů, ale chodí a tím pádem si osvojují teritorium. Mají vymezené trasy, po kterých se nepohybují úplně náhodně, ale vydávají se přednostně tam, kde nějaký strom zrovna dozrál, kde je dobré ovoce nebo kde je zvlášť dobrá pochoutka, kterou mají rády.
Jak by se dala s tou přírodní srovnat naše málo početná gorilí rodina pražské zoo, funguje na podobných principech? Rodina má obdobné schéma s jedním omezením: Gorily v pražské zoo přece jenom dostávají více a pestřejší potravy, než kterou by měly v přírodě. Protože samozřejmě ošetřovatelé se jim snaží zpestřit potravu, jak to jde. Co se týká sociálních vztahů, je to menší skupina, většinou ty skupiny jsou početnější, třeba deset patnáct jedinců s mláďaty. Zatím největší problém vidím u mláděte, protože je samo. Nemá partnery stejného věku nebo blízkého věku, se kterými by si hrálo. Doufám, že s příchodem Kamby se ta situace změní, že bude mít třeba časem, za rok, další mládě někdo ze samic ve skupině, že se to podaří. Doufejme. A i kdyby se to další mládě nenarodilo v brzké době, tak pořád bude o jednoho jedince, se kterým Moja může přijít do kontaktu, více. Což je velice obohacující pro sociální vztahy ve skupině. Ono si musí nejen umět hrát, ale musí vědět, co si může dovolit vůči vysoce postavené samici a jak se vůči nim chovat, aby nedostalo třeba nějaké varování, nebo dokonce pohlavek.
Jak dlouho mládě zůstává mládětem? Kdyby se tady další mimino narodilo už za rok - a dřív to nestihneme - tak vlastně bude dva roky samo. To nevadí? Mládě prochází stejnou vývojovou cestou jako lidské mimino. Zjednodušeně můžeme říct, že to je kojenec, batole, výrostek, prochází pubertou. Stejně jako naše pubertální děti. Ale zatím je Moja v nejmladším dětském věku, někde mezi kojencem a batoletem. Má ještě dost času. Vždyť teprve v posledních týdnech ji máma začíná pouštět k jiným samicím nebo se s ním Shinda a Richard pokouší hrát. Teď ještě přibude Kamba a tetičkovské chování, to znamená další nové kontakty. Mládě stejně jako v přírodě musí cítit oporu - pokud by došlo k úhynu či ztracení jeho matky - i v jiných členech skupiny, kteří ho budou taky chránit, když samice nebude nablízku.
Vraťme se ještě ke Kambě. Jak myslíte, že se budou vyvíjet vzájemné vztahy po dnešním spojení? Doufám, že rodina novou samici přijme bez velkého konfliktu, protože samice se vzájemně znají. Kamba nezná jen samce, což nevadí, protože v přírodě, když samice opouští skupinu a přichází do jiné, taky nezná samce, ale dokáže se zapojit. Zároveň to určitě bude přínos pro vývoj miminka, protože bude mít dalšího člena na hraní, na kontakty, na učení. Poslední, ale velice důležitá je věc, která může nastat a kterou si všichni přejeme. Že Kamba ještě bude schopná zabřeznout a porodit mládě, protože z genetického hlediska je nesmírně hodnotná. Narodila se v přírodě, to znamená, že s kýmkoliv bude mámou, to mládě bude taky velice cenné a málo či vůbec příbuzné s ostatními samci ze zoologických zahrad po celém světě. Jen aby se to podařilo.
