17. den: Je Richard rváč k pohledání?

Richard se obvykle nerozpakuje, rozběhne se proti sklu oddělujícímu návštěvníky a naskočí na něj. Dunivá rána zazní prostorem, fotograf běžně padne na záda a nejbližší diváci prchají v hrůze z pavilonu. Co kdyby sklo nevydrželo?

O Richardovi jsme si povídali s pracovníky pražské zoo Pavlem Brandlem a Markem Ždánským.

Podle toho, co jste nám popisovali, je Richard klidný samec. Nikdy s ním nebyly žádné problémy. A přitom nám dokázal v posledních dnech, že přece jen může být agresivní a může vyvolat ve skupině konflikt. Čím to bylo způsobeno? Richardovo chování má přece jen jednu výjimku. Je to jeho reakce na fotografy, zejména na fotografy s teleobjektivem. Richard z důvodu, který neznáme, na ně reaguje jako na nebezpečí, jako na ohrožení skupiny, a útočí proti nim. Já jsem to včera viděl dvakrát během velmi krátké doby. Seděl jsem v pavilonu asi dvacet minut a sledoval návštěvníka s teleobjektivem, který mi pak vykládal, že fotografování je jeho koníček a už zhruba rok se snaží vyfotografovat naši Moju. Že se jí věnuje vlastně od narození. Zatím se mu to příliš nedaří, takže chodí do zahrady opakovaně a často se mu stává, že musí pavilon opustit, protože proti němu Richard útočí. To, že zvířata považují objektivy za nepřítele, to je poměrně známá věc. Ona ta čočka vlastně připomíná upřený pohled. A pro řadu druhů zvířat upřený pohled znamená výhrůžku, znamená to výzvu, takže zřejmě proto Richard takhle reaguje.

Druhou možnou příčinu můžeme hledat někde v jeho dětství, které nemáme tak přesně zmapované. On může mít nějakou negativní zkušenost s osobou, která měla fotoaparát s teleobjektivem. My známe podobné chování tady v zahradě od jiných zvířat, třeba od tygřice Santy, která má evidentně z dětství špatné zážitky s lidmi v montérkách. Kolem její ubikace nesmí projít údržbář oblečený do montérek, jinak Santa okamžitě začíná útočit a vzhledem k tomu, že je navíc epileptička, tak jí to často přivodí epileptický záchvat. Čekal bych, že i u Richarda může hrát roli nějaká taková negativní zkušenost z dětství, nějaký zážitek s teleobjektivem.

Samozřejmě mezi Richardem a návštěvníkem je sklo, takže Richard vlastně nikdy ten svůj útok nemá možnost dovést do konce. Myslím si, že kdyby tam to sklo nebylo, tak ten útok bude typickým chováním gorilího samce, když odhání nějakého vetřelce. Buď to bude jenom blaf, který skončí těsně před domnělým útočníkem, v našem případě fotografem s teleobjektivem, nebo skončí maximálně tím, že Richard by toho návštěvníka odstrčil stranou hrudí nebo nějakým úderem rukou. Já si prostě nemyslím, že by Richard třeba návštěvníka popadl a začal nějak dusit nebo mu jinak ubližovat. To v žádném případě ne, ale řekl jsem, je tam sklo, takže Richard nikdy ten útok vlastně nemá šanci dokončit. A to může být důvod, proč někdy hledá náhradní objekt. Tím náhradním objektem může být součást vybavení klece, ale může to být samozřejmě také příslušník skupiny, prostě v tu chvíli je dominantní samec natolik vzrušený, že mu trochu ujedou nervy a potřebuje nějaký ventil. Může se stát, že potom dojde i k jeho agresivnímu chování směřovanému na samice, což určitě není typický projev dominantního samce a já to vidím u Richarda velmi vzácně.

Myslíte si, že by byl schopen "sáhnout" na Moju? Nečekal bych to, protože u zvířat obecně velmi dobře funguje blok agresivity mezi dospělci a mezi mláďaty. Vlastní mláďata z vlastní rodiny se nenapadají. V případě, že rodič nebo příslušník nějaké skupiny napadá své vlastní mládě, tak to už je opravdu patologické, nepřirozené chování. Takže já si myslím, že Richard by v žádném případě na Moju nezaútočil.

A jak se chovají samice, dostanou-li nějaký ten políček? Někdy můžeme vidět jenom takovou podřízenou pózu - přikrčí se k zemi a předvedou podřízené chování, které velmi tlumí agresivitu u dominantního jedince. Někdy můžeme vidět, že se odeberou stranou a přitom výrazně gestikulují. Až bychom řekli - kdyby se takhle tvářil člověk -, že má nějaký pocit křivdy nebo nespravedlnosti. V této naší trojici jsme zatím neviděli to, že by se samice nějak spojily a obrátily se proti samci.

Byl by Richard schopný napadnout ošetřovatele? Samozřejmě. Gorila je zvíře s bohatým sociálním životem a určité projevy agresivity se v každé skupině objevují. Takže vzhledem k tomu, že ošetřovatel může být chápán jako člen skupiny nebo ještě spíš samec, který se momentálně pohybuje bez své vlastní skupiny, a tudíž je to vlastně konkurent, myslím si, že útok by mohl přijít. Jako kterákoliv volně žijící gorila by i Richard byl schopen předvést útok proti chovateli v případě, že by měl samozřejmě k tomu nějaký motiv. A zase si myslím, že by to byl pravděpodobně útok, který by jenom měl vyjádřit nějakou hrozbu nebo nějaké imponující chování a nebyl by dotažený do konce. Ve skutečnosti víme, že gorily jsou klidná, mírumilovná, vegetariánská stvoření.

Takže nemusíme se goril bát a nemáme si je představovat jako King-Konga srážejícího a zašlapávajícího lidi? V žádném případě se goril nemusíme bát. Je to ostatně vidět i na skupinách volně žijících goril, které jsou navyklé na přítomnost turistů. Ta zvířata jsou opravdu velmi pokojná a tolerují blízkost lidí, jsou to vegetariáni, jsou to býložravci, jsou to sice giganti, ale giganti opravdu velmi mírumilovní.