14. Den: Pozor na zuby
Zívající gorila je zosobněním nebezpečí. V neděli, snad že byl takový ospalý den (nebo že by měly gorily za sebou krátkou noc) zívaly obě samice snad každou půlhodinu. Gorilí zívání není jen opatrné otevření úst, natož že by si dutinu ústní zakrývaly způsobně rukou, jak velí bonton.
Gorila prostě otevře hubu dokořán a ukáže nám výstavní zubiska hodná upíra v aktivní službě. Nádherně bílý chrup s výraznými špičáky, které nahánějí hrůzu, stoličky s plochými horními plochami, usnadňující drcení rostlinné potravy, a ostré řezáky, s jejichž pomocí ohryzávají kůru z větví.
Gorilí chrup je ve své podstatě téměř totožný s lidským. Jak by řekl dentista - máme s nimi shodný zubní vzorec. V praxi to znamená, že máme v dospělosti 32 zubů, 16 v každé čelisti. A protože se počítá vždy jen polovina jedné čelisti (však to znáte od zubaře: Sestro, pište - čtyřka vlevo nahoře, a na pětce máme taky malý kaz, a ta dvojka, ta dvojka...), vypadá vzorec následovně: 2 1 2 3 / 2 1 2 3. V polovině horní i dolní čelisti tedy najdeme dva řezáky, jeden špičák, dva zuby třenové a tři stoličky.
Možná vás teď napadne. Bolí taky někdy gorily zuby? Nepochybně ano, i když nemlsají sladké a nemají zdaleka tolik kazů jako lidé. Pokud je zub bolí v přírodě, velmi trpí. V zoo jim pomůže stejně jako nám zubař. A jak jsme se tak v neděli koukali přes naše kamery do úst Richarda, shodli jsme se na tom, že tam jeden kaz možná má. Ale to potvrdí až další záběry našich kamer.
