12. den: Kijivu se stresuje
Jaká je Kijivu? Na první pohled ta nejšťastnější gorila, která v pavilonu pražské zoo žije. Má totiž roční mládě Moju a naplnila tím své mateřské pudy. O mládě se od začátku stará vzorně a mimino roste doslova jako z vody.
Při bližším pohledu ale zjistíme, že není vše tak jednoduché, jak by se nám mohlo zdát. Mnohé pohyby, které pravidelně opakuje, si nedokážeme dobře vysvětlit. Odhadujeme, že se za nimi skrývá psychická labilita a nervozita Kijivu. V pražské zoo jsme si o Kijivu povídali s ošetřovateli Michaelou Holešovskou a Markem Ždánským.
Míšo, jaká tedy podle vás Kijivu skutečně je? Kijivu je podle mě velice hodná gorila. V té skupině, což by nemělo být, ovšem stojí na úplně nejnižší úrovni.
Proč to tak je? To nikdo neví. Shinda je drsnější, tak si vydobyla přední místo a Kijivu uzurpuje hlavně v jídle. Kijivu je labilní, lepší místo v hierarchii rodiny si zatím nedokáže vydobýt zpátky. A to i přesto, že má mládě. To je přitom základní předpoklad pro to, aby to místo měla. Hned po Richardovi být první samice.
Není to zvláštní? Kijivu je zvíře, které má asi největší problémy z celé skupiny třeba s poznáváním nového prostředí. Často u ní vidíme reakce na některé aktivity, které se tady v okolí pavilonu dějí a které nám připadají naprosto nepodstatné. Hned za pavilonem vede jedna z páteřních obslužných komunikací zahrady, kudy projede několik nákladních aut denně. My to ani nevnímáme, ale Kijivu na to okamžitě a velmi citlivě reaguje a můžeme to na ní snadno vidět. Sedne si nebo lehne a začne si přidržovat jedno nebo druhé ucho, někdy i obě dvě. Jinak je to zvíře z mého pohledu velmi jemné.
Jak vidí Kijivu Marek? Kijivu je o rok mladší než Shinda, takže jí je třináct let. Se Shindou pocházejí obě ze stejné skupiny, přicestovaly z Austrálie. Ona má jednu velkou smůlu - je hrozný nervák. Už s tím přišla, dává to najevo tak, že se jakoby drží za uši, dá si ruce v pěst a dá si je k uchu, ono to vypadá, jako když telefonuje.
V jakých situacích? Když se jí najednou někdo znelíbí nebo po ní chceme něco, co ona nezná. Když zvýšíme hlas nebo provedeme něco, čeho se lekne nebo čeho se bojí. Okamžitě reaguje stejně - zakrytím si uší. Je strašně nevyrovnaná a chová se stejně třeba na cizí lidi, kteří vejdou do pavilonu. Hned bere malou Moju a jde s ní pryč od mříží a drží se za ty uši. Takže je taková bláznivá.
