11. den: Volný den - státní svátek
Státní svátek oslavily tisíce lidí návštěvou pražské zoologické zahrady. A kroky mnoha z nich směřovaly od vchodu přímo k našemu pavilonu, kde žijí mediální hvězdy, čtyři gorily nížinné. Každý chtěl na vlastní oči vidět to, co nachází na našich webových stránkách, v České televizi a hlavně na vlnách Českého rozhlasu.
Věhlas gorilí rodiny se šíří nejen po zemích českých a moravských, ale i daleko za hranicemi. Svědčí o tom nejen různé e-maily, ale hlavně informace, kde všude a v jakých médiích se už ukázky ze života našich goril objevily a jaké světové televize je vysílaly.
Vraťme se ale do pavilonu, kde nebylo k hnutí od rána až do večera. Zaměřili jsme se tentokrát i na pozorování návštěvníků, na jejich reakce a bohužel i neukázněnost. Vždyť kolik z nich porušilo zákaz fotografování s bleskem a nutilo tak Richarda k výpadům. Blesk totiž gorily skutečně ruší a není jim vůbec příjemný. Mnozí návštěvníci si také neodpustí ťukání na sklo, na které ovšem naštěstí přivyklé gorily prakticky nereagují.
Někteří návštěvníci mají dokonce to štěstí nebo spíše smůlu, že si je Richard doslova vyhlédne. Vybere si nějakého nešťastníka, většinou právě s fotoaparátem a nenápadně ho po očku sleduje. Jak se vybraná oběť stěhuje od jednoho pozorovacího okna k druhému, nenápadně se přesouvá i Richard. Potom v mžiku oka přiskočí, udeří většinou celými pažemi a celou svou vahou do skla, až se celý pavilon zachvěje, a hned je zase o několik metrů dál a dělá, jako by se nic nedělo. Tak takhle se zase "na oplátku" baví Richard.
Párkrát jsme se vmísili mezi návštěvníky a poslouchali, o čem si povídají a jak gorily hodnotí. Znalosti mnoha z nich jsou velké nepochybně i díky sledování "trochu jiné reality show" Odhalení, ale najdeme mezi nimi jedince, či dokonce celé rodiny "pravdivými informacemi o zvířatech nepoznamenané". A jak už to tak bývá, právě jejich ohlasy nás zaujaly mnohem více.
Jen pár z nich, co jsme si stačili zapsat, vám ocitujeme:
"Sakra, Karle, to je chlap, jak má bejt. Ne takový vyžle jako ty."
"Vašíku, koukni, co ten prcek dokáže. Ty jsi v roce stěží lezl."
"Probůh, co s tím miminem dělá, vona mu snad utrhne nohu."
"Kdyby ses nepřežíral a nedřepěl furt v hospodě, nebudeš vypadat jako támhleta vopice, ale jako ten velkej."
"Pojď vocaď, kouká po nás zle, co kdyby rozbila vokno."
"Proč si nedá pořádnou flákotu, cpe se listím a větvema, jak jí to může šmakovat?!"
"Že jim není hanba se tak vošahávat. A ještě před dětma. Kdyby to aspoň dělaly vzadu, kam není vidět."
