Zpěvačka životního optimismu Ljuba Hermanová
V dějinách české kultury existuje několik umělců, u kterých bylo – během jejich života – vždycky trochu záhadné, kolik je jim vlastně přesně let. S datem svého narození rád dělal jisté kejkle například Eduard Kohout, to je dostatečně známo. V jisté době ovšem kolem svého skutečného věku dělala clonu tajemství i populární herečka a zpěvačka Ljuba Hermanová. Dnes už to můžeme říct ovšem naplno – 23.května tohoto roku by jí bylo rovných 100 let.
Ljuba Hermanová se narodila 23.5.1913 v Neratovicích. Původním jménem byla Luběnka Hermanová a pocházela z rodiny železničního úředníka a zapálené ochotnické herečky. Není těžké uhodnout, z které rodičovské strany se do mladé Luběnky přelily tvůrčí geny. Maminka ji od útlého věku posílala „do houslí“, jak se říká, ale také ji záhy přivedla na divadelní prkna. Poté, co vystudovala gymnázium byla přijata na pražskou konzervatoř. Jenže se studii ani nezačala, namísto toho si to namířila za praktickým herectvím do smíchovské Arény.
Profesní životopis Ljuby Hermanové (ovšem ten soukromý neméně) byl velmi pestrý. Prošla angažmá mnoha pražských i mimopražských scén. Pro pořádek je vyjmenuji, aniž si však dělám nárok na to, že půjde o soupis vyčerpávající:
hrála v Divadle komiků (1931-32), v Národním divadle v Bratislavě (32-33), ve vídeňském Theater an der Wien (33-34), v Osvobozeném divadle (34-35), v Novém divadle Oldřicha Nového (37-39), vystupovala ve Velké i Malé operetě, v Divadle u Karlova mostu, v Tylově divadle v Nuslích, v Moderním divadle. Protože byla napůl židovského původu, během války vystupovat nesměla. Po válce pak působila znovu v Novém divadle (45-46), u Voskovce a Wericha (46-47), hrála v Karlíně (47-55), v Divadle Na zábradlí (58-64), ve Večerním Brně (64-65). Působila v mnoha zájezdových skupinách a vystupovala na estrádách, v kabaretech…. v hudebně komediálním oboru pak byla neodmyslitelnou účinkující v mnoha televizních i rozhlasových pořadech
Byla vždycky plná energie, temperamentu a dobré nálady. Ostatně – toto téma rozvíjí ve svém vyprávění, které si – v úryvcích – můžete poslechnout na této stránce. Bylo natočeno v roce 1979.
Vystupovala v celé řadě českých filmů, postupně však začal v její tvorbě začal převažovat zpěv. Je dodnes právem považována za zakladatelku moderního českého šansonu.
Jan Werich, s kterým v několika etapách působila na jedné scéně, o ní v 50. letech prohlásil:
Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál.
