Zjevení Janovo
Zjevení Jana je jediný zástupce tohoto typu literatury v Novém zákoně. Autor se představuje jako Jan a s apoštolem Janem Zebedeovcem jej jako první ztotožnil již Justin Martyr v 2. století. Jiná tradice v autorovi viděla Jana Presbytera, autora 2. a 3. listu Janova, a další zase ještě jiného Jana, známého pod přízviskem Theolog. K tomuto závěru se přiklání i moderní badatelé.
Dobou vzniku je pravděpodobně období vlády císaře Domitiana (81 - 96) , kdy došlo k většímu pronásledování křesťanů. Z hlediska žánru se pak jedná o apokalypsu (apokalypsis = řecky odhalení) stylizovanou do formy epištoly. Zjevení však není typickou apokalypsou, neboť zde chybí pro apokalypsy jinak běžné prvky, jako např. zaštítění se nějakou významnou postavou z minulosti, dále není spis určen jen úzkému kruhu zasvěcenců a Boží čin spásy není kladen do budoucna, ale už nastal ve smrti a vzkříšení Krista.
Záměrem knihy Zjevení není předvídat budoucnost, ale promluvit povzbudivě do situace pronásledované církve, kdy se zdá, že se dění vymklo Bohu z jeho rukou. K vyjádření tohoto sdělení používá autor obvyklých apokalyptických obrazů. Ty jsou charakteristické očekáváním blízkého konce, dějinným determinismem (Boží plán se světem je už předem určen), kosmickým dualismem (staré nebe a země zanikají, aby vzniklo nové nebe a nová země) a chiliasmem (tisícileté království míru na zemi). Základní zvěstí však není postrašit tím, co všechno hrozného nastane v budoucnu, ale potěšit ty, kteří právě něčím hrozným a bolestným procházejí, že Bůh má navzdory všemu zdání chod světa stále ve svých rukou.
Zjevení je adresováno sedmi církvím, což už bylo ve starověku vykládáno jako symbolické označení celé církve. Text knihy je přímo nabitý nesnadno pochopitelnými obrazy, výjevy a číselnými údaji. Zřejmě proto se tato kniha stala v dějinách oblíbenou u různých náboženských blouznivců a fantastů. V číselných údajích hrála jistě svou roli starověká číselná symbolika a gematrie (např. známé číslo antikrista 666 je číselná hodnota výrazu "císař Nero" psaného hebrejsky a je to označení císaře Domitiána, který byl chápan jako tzv. "Nero redivivus"). Ve východní části církve ji v prvních staletích právě z důvodů tajemnosti a nesrozumitelnosti odmítali. Součástí kánonu na Východě i Západě se Zjevení Jana stává ve 4. století, ale pochybnosti o něm na Východě přetrvávaly i ve staletích pozdějších.
Výklad knihy Zjevení s doc. Jiřím Mrázkem
Charakteristika knihy Zjevení
1: Povolání Jana
2: Dopisy do Efezu, Smyrny, Pergama a Thyatir
3: Dopisy do Sard, Filadelfie a Laodikeje
4: Nebeská liturgie
5: Vidění knihy a Beránka
6: O hrůzách šesti pečetí, které rozlomil Beránek
7: 144 000 vyvolených lidí, kteří patří Beránkovi
8: O zlaté kadidelnici a o hrůzách šesti pečetí
9: O hrozných kobylkách trápících lidi a o čtyřech andělích od Eufratu
10: Pokyn pro Jana k dalšímu prorokování proti národům, kmenům, jazykům a králům
11,1-13: Vystoupení dvou svědků
11,14-12,6: Žena oděná sluncem
12,7-13,4: Svržení draka z nebe na zem a jeho válka
13,5-18: Dvě šelmy a tajuplné číslo 666
14,1-13: 144 000 vykoupených
14,14-15,4: O hněvu i písních
16: O hrůzách sedmi nádob
17: Soud nad babylónskou nevěstkou
18,1-19,6: Pád Babylóna
19,6-21: Pozvání na svatbu Beránkovu a Kristovo vítězství nad antikristem
20: Svázání draka na tisíc let, poslední bitva a ohnivé jezero
21,1-21: Konečný osud člověka - spása a zatracení
21,22-22,21: Nebeský Jeruzalém