Zítra bude v Praze slavnostně založena první farnost pro neslyšící v Česku
Vada sluchu ovlivňuje nejen každodenní život, ale i život duchovní. Specifické potřeby neslyšících vedly k tomu, že se v pražské arcidiecézi postupně zformovala jejich komunita. A zítra (v neděli 8. ledna) dokonce vznikne první římskokatolická farnost pro neslyšící v Česku. Pokud chcete být u toho, přijďte v 11 hodin do kostela Svatého Prokopa v pražských Stodůlkách. Slavnostní mši bude sloužit biskup Václav Malý.
U zrodu farnosti pro neslyšící stál oblíbený kněz polského původu Stanislaw Góra, který má s pastorací neslyšících zkušenosti od roku 1996.
Stanislaw Góra: „To je pro mě opravdu veliká radost, protože příprava na to trvala mnoho let a toto je dovršení těchto let, kdy neslyšící hledali svoji identitu a své postavení v církvi.“
Co zřízení farnosti znamená pro neslyšící, vysvětluje jedna z nich – Alena Voráčová, která velmi dobře odezírá a mluví.
Alena Voráčová: „Mít svůj vlastní český znakový jazyk, svoji kulturu. Když jsme byli na přednášce mezi slyšícími, moc jsme nerozuměli, tak chceme udělat svoje setkávání, aby neslyšící tomu porozuměli.“
U ostatních neslyšících pozoruje následující reakce.
Alena Voráčová: „Mají velkou radost, že máme kněze, který vede naše společenství, že nejsme sami opuštění, že nás vede, můžeme se na něj obracet, poradit se a tak. Že nás Pán Bůh také má rád, nejenom slyšící, ale že i na neslyšících mu záleží. Že určitě Bůh nás má rád a také respektuje naši kulturu i český znakový jazyk, že nám rozumí. A právě ten kněz Stanislaw Góra se podle toho i chová, že nás respektuje.“
Běžné bohoslužby jsou pro neslyšící nesrozumitelné..
Alena Voráčová: „Je to stejné, jako když slyšící člověk cizinec neumí česky a jde do českého kostela. Tak ničemu nerozumí. Ale může se češtinu naučit! Ale když jde do kostela neslyšící člověk, nerozumí, i když se snaží a nenaučí se to nikdy, nejde to, protože neslyší. Takže celý život nebude rozumět, nebude komunikovat, ať se snaží sebevíc. Proto je potřeba mít v kostele tlumočníka, který by překládal tu mši svatou, aby ji neslyšící člověk prožíval stejně jako slyšící a rozuměl tomu.“
Otec Stanislaw Góra ještě dodává, jak často se neslyšící katolíci setkávají.
Stanislaw Góra: „My už máme zaběhnutý takový model, který se velmi osvědčil. Sice normálně katolík je zvyklý, že chodí každý týden do kostela, ale my to máme trochu jinak právě kvůli tomu, že ti neslyšící jsou z celé České republiky a přijíždí do Prahy, tak to máme 2x v měsíci. Jednou je to mše svatá v neděli, která je tlumočena do českého znakového jazyka, což dělá naše tlumočnice, a je to normální farní mše svatá v tom kostele. A pak máme setkání 3. sobotu v měsíci od 9 hodin, kde máme svůj celodenní program, kde se setkávají neslyšící. V průběhu toho setkání je i bohoslužba s nedělní platností a s nedělními texty.“
Alena Voráčová pro farnost přímo pracuje.
Alena Voráčová: „Pracuji jako pastorační asistentka pro neslyšící, ale nedělám to sama, dělá to se mnou i tlumočnice Romana Petráňová, která je slyšící, pomáhá mi a také i tlumočí. A pracuje s námi také kněz Stanislaw Góra. Co všechno děláme? Úplně všechno – webovou stránku, Facebook, dávám informace, kdy se máme scházet, kdy je setkání, kdy je mše svatá pro neslyšící, překlad Bible, evangelium, čtení, všechno... Zajišťuji křty, přípravu na přijímání, přípravu na zpověď – neslyšící to objednávají přes e-mail. A také spolupracuji s neslyšícími z evropských států, kteří jsou taky aktivní ve víře, jako jsou pastorační asistenti, dobrovolníci, snažíme se navzájem podporovat.“
O své cestě ke křesťanství tato pozoruhodná žena říká:
Alena Voráčová: „Odmalička jsem vychovaná v křesťanské rodině, moje maminka a můj tatínek jsou katolíci. Jsou hodně aktivní ve víře, vždycky byli ve společenství věřících a mně se to také strašně líbilo, jak tím žijí, ale já jsem tam byla vždy nešťastná, protože jsem tam nerozuměla, nic mi to nedávalo, protože jsem nerozuměla, o čem si povídají. Takže jsem si říkala, že je škoda, že jako neslyšící nemáme tu možnost se scházet ve společenství, bylo to takové smutné. Až když se moji rodiče seznámili s hnutím Focolare a tam mi pomohla ta myšlenka kde jsou dva nebo tři, tam jsem já uprostřed nich, jak říká Ježíš. Když jsem se vdala do Prahy, manžel je neslyšící a on znal ty lidi v Praze. Já jsem z Moravy, a proto jsem tady nikoho neznala. Ptala jsem se, kdo je věřící, kdo je věřící tlumočník a manžel mi dal kontakty. Já jsem je sama zkontaktovala a začali jsme tři se pravidelně vždy na Vánoce a na Velikonoce scházet, a pak se to postupně šířilo, už jsme chtěli pravidelně každý měsíc a pak se to rychle rozrostlo. Pán Bůh to tak všechno zařídil.“
Nedílnou součástí bohoslužeb je hudba. A jak je tomu u neslyšících?
Stanislaw Góra: „To co často používáme v rámci bohoslužby, je buben. Oni vnímají ten rytmus, který jim pomáhá k tomu, že neslyšící úžasně zpívají. Vím, že to teď zní pro posluchače dost divně, ale tak to opravdu je.“
Otec Stanislaw ještě doplňuje, kolik neslyšících se běžně schází.
Stanislaw Góra: „Mám velikou radost, že náš počet narůstá, často jsou tam přítomní také lidé nekostelní neslyšící, kteří jsou hledající a přijdou se podívat a mám z toho velikou radost, protože je vidět, že opravdu mají nějaký dobrý vztah nebo že jim nejsme nějakým způsobem odporní a naopak že se tam cítí dobře. Takže vždy je tam tak kolem těch třiceti lidí, občas je to víc, občas míň, ale minimálně 25 lidí tam vždy je.“
Společenství navštěvuje i manžel Aleny Voráčové, který pochází z Mongolska a je buddhista.
Alena Voráčová: „On chodí se mnou do kostela, protože také potřebuje z něčeho čerpat, protože neslyšící buddhisté tady společenství nemají. Chodí do katolického kostela s námi mezi neslyšící, ale zůstává věrný své víře – buddhismu.“