Židovské náboženské symboly ve veřejném prostoru
Za náboženské symboly užívané na veřejnosti obvykle považujeme především určitou část oděvu jako například křesťanský křížek, šátek muslimských žen nebo turban sikhských mužů. V případě judaismu se jedná především o kipu neboli jarmulku, kterou si židovští muži zakrývají temeno hlavy, a dále o pokrývku hlavy, kterou volí některé židovské ženy.
Nošení kipy vychází přímo z Talmudu, základního díla židovského náboženského práva. Přesto se mezi učenci najdou rozdíly ve vyžadování pokrývky hlavy. Například středověký učenec Maimonides považoval nošení kipy za nutné z náboženského hlediska pouze při modlitbě.
Jiná rabínská autorita Josef Karo, který sepsal významný komentář židovského práva „Šulchan aruch“ neboli „Prostřený stůl“, považoval naopak nošení kipy za povinnost židovského muže bez ohledu na jeho aktuální činnost.
Dnes i ti židé, kteří běžně kipu nenosí, si ji nasazují při návštěvě synagogy, slavení náboženských svátků nebo i jiných příležitostech, které se však zpravidla odehrávají mimo veřejný prostor. Nošení kipy jako náboženského symbolu ve veřejném prostoru se v každém případě týká pouze části židovské populace v Evropě.
Židovské ženy, které se hlásí k ortodoxnímu případně konzervativnímu náboženskému směru, zachovávají určité standardy v oblékání. K těm patří v případě vdaných žen i zakrytí vlasů. Tento požadavek pochází stejně jako povinnost nosit kipu z Talmudu. A i v tomto případě můžeme nalézt mnoho podob dodržování tohoto pravidla podle vlastního přesvědčení i kulturní zvyklosti rodiny a společnosti.
Židovské vdané ženy zakrývají na veřejnosti své vlasy z důvodů cudnosti, aby okolnímu světu sdělily, že jsou nedostupné. Volí přitom způsoby zakrývání, které nejsou často na první pohled zjevné. Může se jednat o baret či čepici, volně uvázaný šátek nebo v nejvíce ortodoxní podobě o paruku.
Uvedené židovské symboly nebudí v evropských ulicích velkou pozornost. Může to být dáno několika důvody. Židovská přítomnost v Evropě trvá po celá staletí až tisíciletí, a Židé tak nejsou chápáni jako novodobí přistěhovalci přitahující pozornost většinové společnosti.
Židovská populace v Evropě je také mnohem menší než například muslimská – v celé Evropě činí přibližně jeden a půl miliónu Židů, tedy jen o něco více, než kolik je obyvatel Prahy. Kipy židovských mužů nejsou navíc na první pohled tak výrazné a šátky a paruky židovských žen mohou přejít velmi snadno bez povšimnutí.
Nepřítomnost židovských symbolů na veřejnosti však může mít ještě jeden důvod: vzrůstající strach z antisemitských nálad, který Židy vede ke skrývání jejich identity prostřednictvím symbolů z obav před nepřátelskými reakcemi či dokonce útoky.
