Židé v Čechách
Kulturní a duchovní dějiny Českých zemí si nelze představit bez Židů. Jejich přítomnost na našem území trvala po staletí a byla na většině míst přervána holocaustem. Přestože židovské obce zanikly, nezanikly památky, které na Hospodinův lid upomínají, především židovské hřbitovy, synagogy a gheta. Život českých, moravských, ale i německých Židů je dnes předmětem zkoumání mnoha našich odborníků. Židovské muzeum v Praze pořádá proto jednou za dva roky akci, na níž se tito badatelé scházejí, aby se vzájemně informovali o výsledcích své práce. Letos se toto setkání konalo už potřetí a spolupořádalo ji Severočeské muzeum v Liberci a Muzeum Českého lesa v Tachově. A protože na Tachovsku bylo v minulosti židovské osídlení velmi husté, sešli se odborníci právě zde.
Co vlastně víme o životě Židů v Čechách ve 20. století? A jak vypadaly židovské obce v našem pohraničí? To jsou dvě témata, o nichž diskutovali odborníci z celé naší vlasti na svém setkání v sídle Státního okresního archivu v Tachově.
Jaký je přínos podobných akcí? Odpovídá pracovnice Židovského muzea Vlastimila Hamáčková.
„Naším cílem bylo získat přehled, co dělají regionální badatelé, svést je dohromady, aby se vzájemně poznali, aby věděli, co kdo dělá, a aby věděli, kde jsou nezmapovaná místa, kam svůj výzkum zaměřit. O to důležitější je, že jsme se snažili tyto semináře organizovat v oblasti pohraničí, které bylo zabráno nacistickým Německem v říjnu 1938 , kde je plno bílých míst, a seznámit se především s archiváři v regionu, s muzejními pracovníky v regionu a trošičku podpořit a iniciovat další výzkumy v této oblasti.“
Součástí akce byla také odborná exkurze, které jsme se zúčastnili s naším mikrofonem. Cílem byl židovský hřbitov v Pořejově.
Proč právě zde? Na to se ptám pracovníka Muzea Českého lesa v Tachově Václava Chvátala.
„Na rozdíl od jiných obcí a měst, kde město nebo vesnice jsou stále živé a židovské hřbitovy dost často poškozené, Pořejov je na tom právě naopak: vesnice už neexistuje a jediné, co z ní zbylo, je právě židovský hřbitov, který je v relativně dobrém stavu.“
Jak je to možné?
„Tady byly provedeny dvě rekonstrukce a následně se péče o hřbitov ujala Federace židovských obcí Matana, která hřbitov udržuje.“
Co to znamená „rekonstrukce hřbitova“?
„V tomto případě to znamenalo vysekat neprostupnou džungli křovin a vztyčit náhrobky, kterých je tady v současné době sedmdesát šest.“
Vcházíme na pořejovský hřbitov, který se nachází asi 500 metrů od vesnice Žebráky. Nevede sem žádná cesta a musíme překročit kameny z bývalé zídky, kterou byl hřbitov obehnán. Hřbitov je krásně opravený, jsou odtud odstraněny náletové dřeviny, roste zde několik vzrostlých stromů a spousta hub.
Václav Chvátal: „V literatuře devadesátých let je zde uváděno odhadem 35 náhrobků, my jsme tady při těch rekonstrukcích našli ještě mnoho dalších náhrobků, dnes, jak jsem již říkal, je jich zdokumentováno 76. A jeden z těch nalezených, velice pěkně dekorativně řešených, je tento náhrobek z roku 1806. Ten byl nalezen při rekonstrukci pod vrstvou listí.“
Jaký má smysl udržovat tyto památky?
„Pečujeme o hroby, které jsou vlastnictvím těch pohřbených, těch mrtvých. Oni už o ně pečovat nemohou a bylo vždycky starou tradicí, že židovská obec nebo její pohřební bratrstvo pečovalo o hroby, pečovalo o hřbitovy. Tak je tomu dosud ve fungujících židovských obcích. Dále ty důvody jsou historické: na mnoha místech ty náhrobky nám buďto přinášejí doplňující informace k archiváliím o životě těch místních obcí v minulosti, a na mnoha místech nám dokonce přinášejí jedinou existující informaci; někde ty archiválie zcela chybějí. A pečujeme tím samozřejmě o historickou paměť těchto míst.“
