Zemřel kardinál Lustiger - ale byl to žid či křesťan?
Úmrtí kardinála Lustigera vyvolalo zájem i u mnoha židovských organizací a médií. Asi žádný jiný špičkový představitel katolické církve takovou pozornost nevyvolával. Několik postřehů o tom, jak židovský svět reflektoval Lustigerovu smrt vám nabízí náš spolupracovník Jan Fingerland.
Zemřel velký muž, - ale byl to žid či křesťan? Tak by se možná dal zestručnit obsah mnoha komentářů, které vycházely v nejrůznějších židovských a izraelských listech poté, co se objevila zpráva o smrti Jean Marie Lustigera. Tedy muže, který se narodil jako Aron Lustiger v rodině židovských přistěhovalců z Polska, a teprve v necelých 14 letech přestoupil na katolickou víru.
V podstatě všechny ohlasy na Lustigerovo působení byly pozitivní a zmiňovaly se především o jeho aktivitách na poli židovsko-křesťanského dialogu. Například agentura Jewish Telegraphic Agency zaznamenala vzpomínku Israela Singera. Ten je znám nejen jako dlouholetý představitel Světového židovského kongresu, ale byl také blízkým Lustigerovým přítelem, který na kardinálovu prosbu přijel do Paříže, aby se před jeho smrtí ještě několikrát setkali. Singer vzpomínal, že Lustiger byl lépe než ostatní křesťané schopen pochopit některé citlivé aspekty židovských vzpomínek na holocaust, což jejich komunikaci usnadňovalo.
Jiný významný židovský představitel, který nechtěl být jmenován, připomněl, že Lustiger s oblibou i před židy hovořil o svém křesťanství jako o naplnění svého židovství. To prý vyvolávalo rozpaky, protože přítomní židé to chápali jako výčitku, že oni vlastně úplní židé nejsou. Právě Lustigerova konverze a zároveň jeho čilé vztahy s židovskými představiteli někdy vyvolávaly obavy, že kardinálovým cílem je propagace katolicismu mezi židy. Je také známa jeho neshoda z roku 1995 s tehdejším vrchním rabínem Izraele Meirem Lauem, který ho nepřímo obvinil z opuštění vlastního národa v jeho nejtěžším okamžiku. Jerusalem Post zmiňuje, že Lustiger až do vysokého věku příliš nehovořil o tragickém osudu své židovské rodiny.
Tyto střety však nebyly příliš časté, a kardinál se v židovském světě, podobně jako třeba Jan Pavel II., těšil důvěře a respektu. Ostatně Lustiger nikdy své židovství neskrýval. Ještě před rychlým a tak trochu náhlým postupem v hierarchii koncem 70. let prý dokonce uvažoval, že by se odstěhoval do Izraele a tam působil jako kněz. Studoval hebrejštinu a dobře se v judaismu vyznal, a jak sám s oblibou říkal, byl jediným kardinálem, který umí mluvit jidiš.
Izraelský list Ha'arec nabízí vzpomínku Lustigerova přítele rabína René Samuela Sirata. Ten prý Lustigera opakovaně viděl vstupovat do hlavní pařížské synagogy, aby se zde pomodlil kadiš za svou matku, který zahynula v Osvětimi. Sirat se shodou okolností stal vrchním rabínem Francie v roce 1981, tedy v době, kdy se Lustiger stal pařížským arcibiskupem. Kdosi se tehdy v televizní debatě Sirata zeptal, co by se stalo, kdyby se Lustiger vrátil k víře svých předků. Kdyby se vrátil k židovství, řekl Sirat, okamžitě bych mu přenechal své místo vrchního rabína.
