Zdeněk Wirth: Pražský hrad (4. 3. 1937)

Činorodý kunsthistorik Zdeněk Wirth (1878–1961) po sobě zanechal rozsáhlé odborné dílo, jež bylo soustředěno především na architektonické dějiny Prahy i jiných měst. Vlastní prací v terénu i teoretickým promýšlením obohatil projekt soupisu uměleckých památek, výraznou stopu zanechal také ve vývoji moderní české památkové péče a už rok po vzniku samostatné republiky inicioval vznik Státního fotoměřického ústavu, předchůdce dnešního Národního památkového ústavu. Byl členem mnoha institucí a spolků, léta přednášel dějiny umění na Českém vysokém učení technickém. Největšího vlivu na veřejné záležitosti dosáhl v letech první republiky, kdy působil jako úředník na Ministerstvu školství a národní osvěty, a to zprvu jako přednosta oddělení památkové péče, od roku 1923 jako přednosta osvětového odboru, a o tři léta později byl dokonce sekčním šéfem s pravomocemi ministerstva kultury.

V roce 1925 byl jmenován členem jednatelského sboru rozhlasové společnosti Radiojournal a zároveň předsedou jejího sboru poradního. Tehdy totiž Československá republika nadpolovičním kapitálovým vkladem (51 %) vstoupila do Radiojournalu a poměr členů jeho správních orgánů byl upraven ve prospěch státu. Wirth v těchto funkcích působil až do konce třicátých let, když se zaměřil především na posilování osvětové úlohy rozhlasu. Již roku 1928 v jedné programové stati prohlásil, že rozhlas má svým neviditelným vláknem napomáhat vytváření širokého kulturního společenství. Při realizaci výchovných cílů v oblastech duchovní kultury neměl rozhlas cílit na městské obyvatele (mající všechny duchovní statky na dosah), nýbrž spíše na široké vrstvy venkovského lidu a na mládež. Wirth se v listopadu 1929 stal také prvním předsedou Sboru pro školský rozhlas, který jako první v Evropě začal pravidelně vysílat pořady zábavně poučného rázu pro děti od šesti let. V zápisech z konferencí, na nichž byl mezi válkami sestavován rozhlasový program, se proto s Wirthovým jménem setkáváme především při jednáních přednáškového a vzdělávacího odboru. Wirth byl navíc na těchto akcích dosti oblíbeným a zábavným společníkem: „Nezapomeneme na letošní letní konferenci v Pardubicích (1938), jejíž úřední jednání nám Dr. Zdeněk Wirth zpestřil doprovodem při návštěvě pardubického zámku. Tady jsme viděli Wirtha v jeho živlu, tady zmládl uprostřed věcí, které pod jeho dotekem ožívaly a ze kterých nám dovedl vykouzlit před očima celou někdejší slavnou dobu pardubického zámku i pánů z Pernštejna.“

Díky své pozici v rozhlasové společnosti, ale také díky svému vypravěčskému talentu a  hlasovým dovednostem, se Wirthovi dařilo do vysílání prosazovat vlastní projekty a mnohokrát usednout k mikrofonu – byl pravděpodobně nejčastěji v rozhlase promlouvajícím členem meziválečné české historické obce. Jeho hlas mezi roky 1926 a 1941 v desítkách přednášek nabádal k lepší ochraně památek, seznamoval s architektonickým vývojem českých hradů, zámků i klášterů a přibližoval dějiny českého výtvarného umění. Nejčastěji se těchto fenoménů zmocňoval na platformě užšího pražského jeviště, a to například v pětidílném přednáškovém cyklu Procházky Prahou ode dneška do pravěku, který byl odvysílán mezi dubnem a červnem 1939. Wirth zde představil stavebně-architektonický vývoj města: nejdříve popsal podobu metropole v druhé polovině 19. století a pak pokračoval proti proudu času až k podobě Prahy ve 12. století. Cílem bylo, aby posluchači mohli vyjíti od známé tvářnosti města a k ní přiměřovati stavy minulé. Vedle toho s oblibou hovořil o dějinách Pražského hradu, což byl i případ přednášky natočené pro krátkovlnné zahraniční vysílání v březnu 1937, kterou si lze poslechnout v rubrice Dějiny do uší. Wirthův kultivovaný a příjemný hlas zde zámořským krajanům představil Hrad jako výsledek vrstvení jednotlivých architektonických epoch, a zvláště ocenil jeho význam pro dějiny české národní společnosti. Smysl pro obraznost, rozhled a zanícení, o kterém se mohou přesvědčit i posluchači rozhlasového záznamu z března 1937, vystihl o rok později u příležitosti Wirthových šedesátin ve Zprávách památkové péče kolega z Ministerstva školství, Kamil Novotný: „Jeho pracovní tempo je prostě úžasné. Nikdo mu nestačí, ale nikdo také nepocítí uplatňované převahy.“

(Text tohoto článku vyšel původně v prosinci 2021 na stránkách časopisu Dějiny a současnost, a to v rubrice Dějiny do uší, která si klade za cíl popularizovat meziválečnou rozhlasovou historii v českých zemích.)