V českobudějovické stanici působil v letech 1945-1951. Předtím učil na Reálném gymnáziu v Třeboni, kde zároveň pracoval v ochotnickém divadle jako režisér, dramaturg a autor a v divadle loutkovém, jemuž založil tradici kvality. V té době napsal pro rozhlas dvě hry s rožmberskou tematikou. Svoje aktivity přenesl v roce 1945 do Českých Budějovic: 1945-1946 byl dramaturgem Jihočeského národního divadla a současně začal pracovat v rozhlase jako literární referent, 1946 jako vedoucí slovesného programu, 1947 jako ředitel. V těchto letech autorsky zpracoval na 300 pořadů: pásem, scének, kabaretů, povídek i vzdělávacích relací zejména na přírodovědná témata. Při malém stavu zaměstnanců byl v jeho pracovní náplni v roce 1946 literárně-dramatický referát zároveň s referáty školského a přednáškového rozhlasu, režijní práce a administrativa.
Rozchod Z. Endrise s rozhlasem byl dramatický. Dopisem pražského ústředí z 8. března 1951 mu bylo sděleno, že má nastoupit dovolenou až do dalšího rozhodnutí o jeho pracovním zařazení. Teprve 25. srpna pak dostal sdělení ministra Václava Kopeckého, kterým byl zproštěn funkce ředitele dnem 1. srpna 1951. Na Endrisově dopise, kterým se odvolává na lhůty zákoníku práce (z 1. září), je rukou poznamenáno: "Výpověď k 31. říjnu 1951 (dohodnuto se s. Stahlem a s. Zimmerem). Dovolená bude vyplacena za rok 1951. Bártová." Skutečné rozvázání pracovního poměru bylo k tomuto datu, ale zformulováno jako "po vzájemné dohodě". Politická povaha tohoto rozchodu a napětí ve vzájemných vztazích jsou dokumentovány dopisem pražského osobního odd. Závodní organizaci KSČ v českobudějovickém rozhlase, který byl odpovědí na její dotaz v období, kdy se čekalo na odvolání z pera ministra Kopeckého. Vysvětlení situace Endrisova služebního poměru obsahuje přiznání služebních požitků bez jakýchkoliv příplatků v době jeho "dovolené", a pokud jde o rozhlasový služební byt, "byl mu povolen pouze vstup do bytu a neměl důvodů vstupovat do provozních nebo jiných místností mimo tento byt". Endris se přestěhoval do Horních Měcholup (dnes součásti Prahy) a nastoupil do zaměstnání ve Výzkumném ústavu léčivých rostlin (později přírodních léčiv) v Hloubětíně. Kromě odborných článků a publikací byl spoluautorem dvou zásadních a obsáhlých děl: Rostlina v lékařství (1955) a Naše rostliny v lékařství (1959).
Z další tvorby:
Rozhlasové hry: Petr Vok z Rožmberka, Dobrodruh Kelly (obě 1939), Nejkrásnější šaty (1954), O veliké rybě(1965) Rozhlasové dramatizace: V. Dyk Krysař, A. Jirásek Proti všem, I. Olbracht Anna proletářka, E. Bass Cirkus Humberto, L. Andrejev Oceán, L. Hallström Loď mládí, J. K. Jerome Tři muži ve člunu. Loutkové hry: Krčín a 30 hastrmanů (1956, hráno 110 x), Neuvěřitelné dobrodružství Spejbla a Hurvínka (1962, 80 x). Jevištní hry: Vlčí skála (1943), hudební komedie Setkání s Evou (1947, s B. Nikodémem), Kovář politik (1947), Poplach v cirkusu Humberto (1954), hra pro mládež Zelený regent (1960), Noci na seně (1961, s L. Podéštěm) Literární příspěvky v Lidových novinách, Ozvěnách, Evě, Pestrém týdnu, LIFE.