Zastavení na Galapágách
Španělské slovo galápago znamená želva sloní. Galapágy aneb Želví ostrovy pojmenovali španělští mořeplavci, kteří se na ostrovech plných těchto obrovských želv vylodili v roce 1535.
Souostroví má sedmnáct hlavních ostrovů a několik desítek ostrůvků, je sopečného původu a leží na rovníku v Tichém oceánu, asi tisíc kilometrů západně od pobřeží Ekvádoru. Americký světadíl leží blízko, ale Galapágy s ním nikdy nebyly spojeny.
Zcela zvláštní fauna vyvolává otázku, jak se na ostrovy dostala. Pokud jde o mořské savce a ptáky, je věc jasná. Jak je to však se suchozemskými živočichy? Pravděpodobně se sem dostali jako trosečníci plující na kmenech stromů vyvrácených záplavami při ústí některé z jihoamerických řek. O jejich přepravu se postaral Humboldtův proud, který směřuje od Antarktidy k Jižní Americe, odkud se stáčí na západ, právě ke Galapágám.
Není však jasné, jak to bylo se želvami. Obří želvy jsou totiž suchozemští živočichové a je nemyslitelné, že by mohly na ostrovy doplout zmíněným způsobem. Ostatně jiní velcí živočichové, jako jsou pumy, jaguáři či tapíři, na ostrovy nepřipluli. Darwin, který studoval tento problém přímo na místě, soudil, že obří želva byla původně mořským živočichem a suchozemským se stala díky příznivému prostředí, které našla na ostrovech.
Člověk se na Galapágách objevil poprvé v pravěku. Zůstalo po něm pár stop v podobě střepů nádob. Potom zmizel a objevil se znovu v první polovině 16. století - tehdy to byli španělští piráti. Nehostinná příroda a nedostatek vody vždy donutily lidi k tomu, aby odjeli. Stačili však způsobit značné škody, například želvy chytali ve velkém množství a nakládali je na lodě, aby měli vždy zásobu čerstvého masa. Želvy tak byly málem vyhubeny, ale od roku 1959, kdy byly Galapágy prohlášeny za národní park, se tu zvířatům vede nesrovnatelně lépe.