Zastavení gratulační s Pavlem Tumlířem
…k životnímu jubileu rozhlasového redaktora, moderátora, publicisty, autora… zkrátka muže všech profesí, jež souvisejí s rozhlasovým mikrofonem – Pavla Tumlíře.
Pavel Tumlíř – jistě mi odpustí, že to tu zveřejňuju – se 8. srpna letošního roku dožívá osmdesátky. Pro ty, kteří ho pamatují z dob jeho rozhlasových a současně i televizních moderátorských začátků (datují se do konce 50. let minulého století) a mají tak stále v mysli jeho mladistvý hlas (a klukovský zjev, když jsme zmínili i televizi) je to možná informace sotva uvěřitelná.
Pavel Tumlíř byl tak neodmyslitelně spojen s rozhlasem, že už málokdo ví o jeho původním divadelnickém vzdělání (v letech 1951-55 vystudoval dramaturgii a režii na pražské DAMU), tím méně pak o tom, že v divadle po jistou dobu i působil – byl dramaturgem v Městském oblastním divadle v Benešově. To bylo už od počátku jeho studií (1951) a platilo to až do roku 1958. V témže roce ovšem nastoupil do Československého rozhlasu – a v jeho zaměstnancem zůstal do konce roku 2005. Tři roky ještě chyběly – a mohli bychom říct, že v rozhlase pracoval půl století.
Vystřídal za tu dobu několik oborů: v počátcích, tedy v letech 1958-60 působil jako hlasatel. Celá 60. léta (a část let 70.) prožil v roli dramaturga a moderátora ve vysílání pro mládež. S jeho činností jsou spojeny dodnes známé programové řady jako Pionýrská jitřenka, Mikrofórum, Vysílejte s námi, Turádio, Dům bez čísla a mnoho dalších.
Počínaje rokem 1974 byl – po dobu pěti let – redaktorem a moderátorem ranního bloku Dobré jitro. Poté připravoval pořad Kaleidoskop a stal se (od roku 1977) jednou z výrazných autorských osobností nadredakčních programových bloků 3x60, a to stereo a Dveře dokořán.
Spolu s Markem Janáčem se stal spoluautorem pořadů, posléze i knižních vydání „Divnopisu“, úvah nad původem neobvyklých jmen českých měst a obcí.
Pavlu Tumlířovi – jménem všech jeho rozhlasových kolegů – přejeme k životnímu jubileu pevné zdraví a optimistickou mysl. Jeho hlas připomínám ukázkou z pořadu natočeného v roce 1962, ve kterém vyprávěl „historky z natáčení“.