Základní údaje o poštolce obecné
vědecký název - Falco tinnunculus
hmotnost - samec průměrně 180 g (125-253 g), samice průměrně 220 g (136-303 g)
potrava - drobní hlodavci, hlavně hraboš polní, méně hmyz a drobní ptáci
tah a zimování - u nás se vyskytuje po celý rok, některé naše poštolky, hlavně mladí ptáci, táhnou až do severní a západní Afriky, na podzim a v zimě se u nás vyskytují i ptáci z hnízdišť v SRN, Polsku, Švédsku či Finsku
stáří - nejvyšší zjištěný věk ve volné přírodě 16 roků
hnízdění - 1x ročně, březen až červen
snůška - obvykle 4-6 vajec
inkubace - 28 dní
hnízdní péče - 27-30 dnů
dospělost - ve 2. roce života
Poznávání v přírodě
Mezi znaky, podle kterých můžeme rozeznat sokolovité dravce, patří výrazně zašpičatělé konce křídel a delší ocas. Poštolka obecná je velikostí srovnatelná s hrdličkou, přičemž samec je přibližně o čtvrtinu menší. Pro druh je typické rezavohnědé zbarvení zad, u samců s tmavými skvrnami a u samic a mláďat s příčnými tmavými proužky. Spodina bývá světlejší s četnými tmavými skvrnkami. Hlava samce je oproti samici šedá s tmavým vousem na líci. Také ocas mají samci šedý s černým příčným pruhem na konci. U samice a mláďat se vyznačuje hnědým zbarvením s příčným vlnkováním. Poštolky dnes můžeme kromě zemědělské krajiny běžně pozorovat i ve městech a na jejich okrajích, kde loví hraboše. Na těchto lovištích se často třepotají nad terénem, po zahlédnutí kořisti střemhlavě útočí. Tento způsob lovu je typický právě pro poštolky. Také hlasový projev je velmi nápadný. Obzvláště v době páření můžeme zaslechnout rychlé kikikikiki, v době krmení mláďat pak kontaktní kik-kik-kik. V době hnízdění je (s výjimkou období krmení mláďat) u hnízdní dutiny nezvyklé ticho a přítomnost poštolky bývá často utajena i nájemníkům domu. Poštolku obecnou lze zaměnit s krahujcem obecným, který má za letu podobnou siluetu. Konce jeho křídel však jsou mnohem tupěji zakončeny a ocas bývá kratší. Krahujec navíc loví kořist za nízkého letu, kdy kopíruje terén a nikdy nevyužívá třepotavého letu. Podobně za letu také vypadá kukačka obecná, která však má na rozdíl od obou dravců výrazně stupňovitý ocas a tělo mívá mírně dolů prohnuté. Ve městech lidé často zaměňují letící poštolku se zástupci holubovitých. Ti jsou však mnohem zavalitější a létají pravidelnými údery křídel. Poštolka po několika úderech dělá přestávku. Za letu mají holubi křídla více přitažená k tělu. Kroužící poštolka mívá široce rozevřený ocas. V této pozici je zaměnitelná pouze s hrdličkou, která ale nemá hlavu zataženou mezi křídla.
Mláďata všech dravců jsou typická dvojím prachovým šatem. Zatímco první (vždy bílý) slouží pouze k udržení tělesné teploty po vylíhnutí, druhý (šedivý) je již základem pod peří krycí. Mláďata poštolek se dají snadno poznat podle tmavě hnědých pruhovaných krycích per, která postupně prorůstají šedý prachový šat. Duhovka je stejně jako u ostatních sokolovitých dravců tmavá (na rozdíl od různě zbarvených duhovek krahujcovitých).
Životní prostředí
Poštolka patří mezi velmi přizpůsobivé druhy. Původně obývala skalní biotopy, kde hnízdila v nejrůznějších výklencích. Záhy po odlesnění na konci čtvrtohor se přesunula do člověkem vytvořené kulturní krajiny. V ní úspěšně osídlila i dutiny stromů a především stará hnízda krkavcovitých ptáků, zejména strak, vran a krkavců, protože stejně jako ostatní sokolovití dravci si poštolka vlastní hnízdo nestaví. Přibližně v polovině 20. století se objevují první poštolky také v lidských sídlech. Zde využívají polodutiny na rozmanitých stavbách (větrací šachty, průduchy na půdy, výklenky či římsy). Mláďata vyvádějí i v truhlících na květiny na balkonech panelových domů. Nevyhýbají se ani takovým místům jako jsou silážní věže, stožár s reflektory na fotbalovém stadiónu, chemický provoz na výrobu výbušnin, vozík odstavené lanovky či televizní vysílač. V severních Čechách hnízdil před lety poštolčí pár dokonce metr pod zemí v hnědouhelné sloji! Je tedy pravděpodobné, že městské prostředí jim nápadně připomíná původní skalnatá stanoviště. Město nabízí poštolkám větší počet hnízdních dutin, proto bývá v urbánním prostředí hustota hnízdících párů nejvyšší. Vyvěšováním vhodných budek lze významně zvýšit početnost poštolek i v zemědělské krajině. Ve městech dravci nocují na stabilních místech, zpravidla na římsách a okapech v blízkosti hnízda, kde také dochází k vyvrhování nestrávených zbytků potravy v podobě vývržků. Tato místa, často pokálená bílým trusem, nás neomylně upozorní na hnízdiště poštolky.
Hnízdění
Poštolka nemá zvláštní nároky na hnízdiště. V zemědělské krajině využívá převážně stará hnízda krkavcovitých ptáků, popř. hnízda jiných dravců, ale s oblibou obsazuje i vyvěšené budky a přirozené dutiny starých stromů. Ve městech hnízdí ve věžích kostelů, v polodutinách starých budov i na balkonech výškových domů. Obdobně jako ostatní sokolovití dravci tedy vlastní hnízdo nestaví, pouze vyhloubí jamku v udusaném materiálu z předcházejících hnízdních sezón. Námluvy u poštolek probíhají velmi hlučně. Samec se samicí krouží nad budoucím hnízdištěm, hlasitě se ozývá ostrým ki-ki-ki a za letu předvádí akrobatické schopnosti. Před pářením, k němuž dochází v blízkosti hnízdní dutiny za hlasitých zvukových projevů (vysoké jeer - jeer), nosí samec samici nejrůznější kořist. Od konce dubna do poloviny června se v holé dutině začínají objevovat první vejce. Bývají červenohnědá s četnými tmavými skvrnami. V době začátku snášení vajec existuje rozdíl mezi poštolkami městskými a mimoměstskými. Zatímco venkovské poštolky hnízdí od začátku května, většina městských ptáků snáší vejce asi o 14 dní dříve. Velikost snůšky se nejčastěji pohybuje mezi čtyřmi až šesti vejci. Přibližně o měsíc později se již z dutiny ozývají pisklavé hlásky mláďat. Protože samice snáší vajíčka v několikadenních intervalech, vznikají mezi mláďaty na stejném hnízdě značné rozdíly ve velikosti. Ty mohou v nepříznivých podmínkách zapříčinit úhyn některého z mladších mláďat vyhladověním. Na rozdíl od krahujcovitých poštolčí mláďata stojí poslušně ve "frontě" a čekají na potravu od samice. Tímto způsobem může být vyvedeno průměrně více mláďat. Většinu potravy pro mláďata uloví samec, zejména v prvních dnech života mláďat. Ten také zajišťuje potravu pro samici v době inkubace vajec a v první polovině období péče o mláďata. Pak se i samice zapojuje do shánění potravy. V letech s dostatkem kořisti dokonce často přenechá veškerou snahu samci, který bývá po sezóně značně pohublý. Mláďata poštolek jsou krmena rodiči celý měsíc a po této době přichází další klíčový okamžik pro celou rodinu. Mláďata totiž nerada opouštějí hnízdní dutinu a snaží se v hnízdě zůstat co nejdéle. Většinou tento problém řeší samice, která dorostlá mláďata láká ven pomocí nabízené potravy. První přistání mláďat obvykle nebývá příliš zdařilé. Ve městech se často stává, že lidé nacházejí vylétlá mláďata na chodníku nebo schovaná za popelnicemi. Jak v takovém případě poštolkám pomoci, popisujeme v další části brožury.
Ještě přibližně týden po vyvedení rodiče učí potomky lovit a pak se jejich cesty rozdělují. V této době, tedy začátkem července, můžeme nad pokosenými loukami či úhory pozorovat skupinky pokřikujících mláďat, která útočí na veškerý pohyb pod sebou. Tyto pokusy jsou však většinou odsouzeny k nezdaru: proto mladí ptáci obtěžují rodiče a žebrají o potravu. Aby si mohli dospělí ptáci po poměrně dlouhém a namáhavém období, kdy se starali o mláďata, odpočinout, musejí nakonec rodiče mláďata zahnat. Mladí ptáci jsou pohlavně dospělí již v následujícím roce a po návratu ze zimoviště se aktivně zapojují do hledání partnera a obhajoby hnízdní dutiny nebo opuštěného hnízda krkavcovitých ptáků. Často se stává, že poštolky ve městech zápasí o hnízdní dutinu s jinými ptáky, nejčastěji s kavkami. Z těchto soubojů poštolky vycházejí častěji jako vítězové, kavky pak většinou zahnízdí v jejich těsné blízkosti. V průběhu hnízdění se snaží poštolkám ukrást přinášenou potravu přímo z hnízdní dutiny, proto samice opouští hnízdiště jen na krátkou dobu a většinu času tráví s mláďaty. Pokud se kavkám tyto pokusy nedaří, spokojí se se zbytky potravy pod dravčím hnízdem.
Potrava
Všichni naši dravci vyvrhují nestrávené části potravy (např. chlupy, peří, části kostí a lebek) ve formě vývržků. Z vývržků, ze zbytků na hnízdech, nocovištích a trhaništích (místech, kde dravci ulovenou kořist zpracovávají) i přímým pozorováním můžeme zjistit, čím se dravec živí. Z mnoha studií vyplývá, že hlavní potravou poštolek obecných zůstává v ČR hraboš polní (Microtus arvalis), který představuje až 95 % úlovků. Ve vlhčích biotopech a také na holinách, vzniklých v pohraničních horách v důsledku znečištění ovzduší, představuje základní úlovek poštolek příbuzný, ale větší hraboš mokřadní (M. agrestis). Často můžeme poštolku sledovat při typickém třepotavém letu, kdy doslova "visí" nad terénem a čeká na neopatrné hlodavce. Potom se snese o několik metrů níže a následuje střemhlavý útok na kořist. Víme-li, že v průměru je každý desátý úspěšný, snadno si spočítáme, kolik útoků za den dravec uskuteční při spotřebě deseti hrabošů na den (což je průměrná dávka pro pětičlennou rodinku). Užitečnost poštolky pro naše zemědělství není tedy nutno připomínat. Početnost hraboše kolísá v průběhu několikaletého cyklu a jeho zastoupení v potravě poštolek se proto rok od roku liší. V době nízké početnosti hraboše se může poštolka přeorientovat na zcela jinou, početnější dostupnější kořist, například na právě vylétlá mláďata pěvců a hmyz. Mezi opeřence, které poštolky nejčastěji loví, patří vrabci, sýkory a kosi. Z hmyzu jsou v potravě zastoupeni převážně brouci z čeledi střevlíkovitých a kobylky. Poštolky občas, nejčastěji po deštích, sbírají na povrch vylezlé žížaly.
V hnízdním období bývá potrava mnohem rozmanitější. To souvisí se vzrůstajícími energetickými nároky mláďat na hnízdě, kdy je dravec donucen lovit veškerou dostupnou potravu, navíc co nejblíže hnízda. U městských poštolek, kde je potravní nabídka mnohem pestřejší, se stávají běžnou součástí potravy mláďata pěvců (v Praze až polovina úlovků). Ve větších městech jsou dokonce v potravě nalézány zbytky holubů, nejčastěji zdivočelých holubů domácích, méně hrdliček zahradních. Ty loví jen větší samice nebo na mladé holuby útočí samice s mláďaty. Poštolky jsou velmi vynalézaví ptáci, o čemž svědčí různé neobvyklé způsoby lovu. Mezi ně patří například vytahování exotického ptactva z voliér. Některé poštolky sedí na okapu nad hnízdem rorýsů a když se objeví ptačí hlavička, vytáhnou kořist z dutiny. V období tahu a zimování poštolky své potravní chování mění. U jedinců zimujících v Itálii byl například v potravě zjištěn vysoký podíl netopýrů a hmyzu.