Za velkou postavou českého herectví Václavem Vydrou starším
Nad přehledem výročí velkých osobností, jejichž životní data jsou spjata s měsícem dubnem, nám nepochybně padne do oka skutečnost, že tento měsíc byl osudový pro celou řadu významných postav české kultury. Mezi nimi pak dominuje herec Václav Vydra starší. 19. dubna 1876 se v Plzni narodil a 7. dubna 1953 pak v Praze zemřel.
O Václavu Vydrovi se ve všech jeho životopisech dočteme, že se narodil v rodině vojáka. Dozvíme se, že vyrůstal v kasárnách v Linci a ve Vídni, kde jeho otec působil jako vojenský kapelník, ale nikde se už nedozvíme, jaký mělo toto prostředí na budoucího slavného herce vliv. Vydra na toto období vzpomínal v rozhlasovém pořadu, který natočil na sklonku svého života, v roce 1953. Část z něj si můžete poslechnout v ukázce (na jejíž zvukové kvalitě se však hodně podepsal čas).
Z textů Vydrových životopisců si zopakujme základní body jeho divadelní pouti. Byla to typická dráha samouka, jehož láska ke světu divadla přiměla opustit studia (nedostudoval plzeňskou reálku) a utéct v sedmnácti od rodiny ke kočovné divadelní společnosti. Byla jí legendární společnost Zöllnerova. Principál Zöllner sice Vydru po měsíci působení poslal domů, ale tam se mladému Vydrovi nechtělo. Nastala jeho šestiletá pouť s dalšími kočovnými společnostmi, s nimiž projezdil velké množství štací na českém venkově. – Ze vzpomínek na toto období čerpal Vydra mnohem později, když v rozhlase natočil své vyprávění s názvem – Jak jsme kdy cestovávali.
Václav Vydra byl znám jako člověk velmi pečlivý a systematický. Proto také mohl velmi přehledně shrnout počet rolí, které za celý svůj dlouhý a bohatý umělecký život ztvárnil. Svoji soukromou statistiku zveřejňuje na dalším zvukovém záběru.
Do úctyhodného počtu rolí zahrnul Vydra jistě nejen ony úlohy, které ztvárnil u kočovných společností, ale především role, jež hrál později na velkých českých scénách. Prvním kamenným divadlem, kde nalezl angažmá, bylo Plzeňské městské divadlo, jež před první světovou válkou vedl legendární Vendelín Budil. V roce 1913 pak Vydra přechází do Prahy. Nejprve do divadla Vinohradského, kde se setkává s režisérem Hilarem, který z Vydry učinil jednoho z předních herců tak zvané expresionistické etapy českého divadla.
S Hilarem Vydra odchází pak v roce 1922 do Národního divadla, kde se z něj postupně stává jeden z největších charakterních herců první poloviny 20. století.
My si ovšem na těchto stránkách, jež náleží rozhlasovému archivu, připomeneme raději Vydrovo působení rozhlasové a recitátorské.
Nejstarší zvuková nahrávka Vydrova hlasu, která je v rozhlasovém archivu uchována, pochází z listopadu 1936 a je částí úpravy divadelní hry autorů Alicii Ramseyové a Rudolfa de Cordovy. Hra se jmenovala Léčebné metody dr. Abernethyho a Vydra v ní hrál roli poněkud krobiánského lékaře.
Vzpomínku na velkého herce Václava Vydru staršího zakončíme ukázkou jedné z jeho slavných divadelních rolí. Bude jím zatrpklý vodník Ivan z Jiráskovy Lucerny. Zaznívá v něm skepse a únava způsobená jednak stářím, jednak zklamáním nad malicherností a pošetilostí světa lidí.
