Za mistrem tiché řeči Ladislavem Fialkou
Vtipkovat na téma zavedení „baletu Českého rozhlasu“, či „rozhlasové pantomimy“, patří už k hodně omšelým a nepůvodním legráckám. Ryze zvukový rozměr rozhlasu je uzpůsoben pro vnímání zvuku a vizuální umělecké aktivity se v něm mohou uplatnit jen zprostředkovaně. Dnes chci „zprostředkovat“ připomínku na zakladatele a mistra moderní české pantomimy Ladislava Fialku.
Typická maska Ladislava Fialky (narodil se 22. září 1931) byla postava Pierota, tanečníka oblečeného v bílém, s bíle nalíčenou tváří, z níž vystupovalo výrazné obočí a červené rty. Působení Ladislava Fialky je spjato s pražským Divadlem Na zábradlí, do kterého přišel v roce 1958 spolu s dalšími sedmi mimy. Vzápětí se stal šéfem pantomimického souboru tohoto divadla, na jehož scéně uvedl všech 13 pantomimických inscenací, jichž byl sám autorem, režisérem, choreografem a hlavním interpretem.
Pamětníci si nepochybně na řadu oněch inscenací vzpomenou. Jmenujme například Devět klobouků na Prahu (1960), Etudy (1960), Cesta (1962), Blázni (1965), Knoflík (1968), Caprichos (1971), Lásky? (1974), Hry beze slov (1976)….Premiéry poslední z nich, jmenovala se Poutník, se Fialka už nedožil, zemřel 22. února 1991, (Poutník měl premiéru v květnu téhož roku).
Fialka ve své tvorbě vycházel ze vzorů svých předchůdců – klasiků pantomimy, především navazoval na odkaz Jeana-Baptista Gasparda Deburaua a na slavnou commedii dell'arte. Z modernějších mimů se odkazoval na Jeana Louise Barraulta a Marcela Marceaua.
Fialkovy inscenace byly neobyčejně úspěšné a zejména v období 60. a 70. let minulého století lámaly návštěvnické rekordy. Jeho hry dosahovaly průměrně 350 až 400 repríz. Nejúspěšnější byly Etudy, které se hrály více než tisíckrát. To mluvíme o domácích představeních. Je však třeba připomenout, že Fialka zaznamenal ohromné úspěchy na zahraničních scénách, ve své době patřil k nejznámějším reprezentantům české kultury v zahraničí – ostatně pantomima je pro svou obecnou srozumitelnost nevázanou na jazyk velmi vhodný „vývozní artikl“.
A nesmíme ještě zapomenout na to, že Fialka působil také jako pedagog. Na jeho práci navazovali – byť každý už jiným stylem – například Boris Hybner, Ctibor Turba nebo Bolek Polívka.
Úryvky z rozhlasových nahrávek rozhovorů s Ladislavem Fialkou pocházejí ze 70. let min. století.
