Za dalším z rozhlasových zakladatelů – za Františkem Gelem
František Gel (vlastním jménem František Feigel), narozen 18. 9. 1901 v Albrechticích nedaleko Bruntálu, zemřel před 40 lety, 17. 10. 1972 v Praze. Byl vynikajícím publicistou, rozhlasovým reportérem, autorem, posléze i pedagogem.
Do dějin Československého rozhlasu se František Gel zapsal především jako jeden ze zakladatelů českého populárně-vědeckého pásma. Připravil celou řadu životopisných pásem – mezi jinými o J. Heyrovském, A. S. Popovovi, R. Kochovi, L. Pasteurovi, H. Schliemannovi, B. Hrozném, J. Pernerovi…, ale také pásem historických – v tomto směru bylo prvním a také nejlepším jeho pásmem "Marseillaisa, pásmo o vzniku a historii francouzské hymny" z roku 1949. V roce 1950 následoval Galileo Galilei a Internacionála; dalšími pásmy později byly Kryštof Kolumbus a lékařské vědy a S.O.S. – Pásmo o zkáze lodi Titanic.
O stylu Gelových pásem napsal v roce 1965 teoretik Josef Branžovský: „Gelova pásma jsou vyprávěním v hlasech (vypravěč, komentátor, kronikář, reportér atd.), jádrem však stále zůstává vyprávění neobyčejné, poučné a přitom plastické, kořeněné ironií a humorem. Košatosti mu dodávají četné digrese, odbočky od hlavního proudu vyprávění, a dále používání různých stylových rovin, od hymničnosti a patosu až k pohledu na historii v nedbalkách. Zřídka využívá Gel specifických rozhlasových prostředků, jeho vypravěčství se bez nich obejde, není zásadního rozdílu mezi tím, co psal pro rozhlas a pro tisk.“
Ve 20. letech minulého století studoval Gel práva (v Brně a posléze i v Praze), studia ale nedokončil. Stal se novinářem a v letech 1924-25 na podnět Rudolfa Těsnohlídka nastoupil do brněnské redakce Lidových novin. Vedl zde rubriku Ze soudní síně; v letech 1926-33 byl redaktorem Lidových novin v Praze; v období 1933-39 působil jako redaktor, později šéfreportér denních listů vydavatelství Melantrich.
Další Gelovy osudy byly neobyčejně dobrodružné. 1. 12. 1939 odjel přes Slovensko, Balkán a Sýrii do Marseille, kde se 24. 1. 1940 přihlásil do vojenské jednotky. Po obsazení Francie odjel s armádou do Anglie. Na podzim 1940 byl pro staré zranění z armády propuštěn, ale po jisté době se k vojenské službě přihlásil znovu. V roce 1942 byl znovu přijat jako vojenský redaktor čs. tankové jednotky, se kterou se roce 1944 přeplavil na kontinent u Dunkerque. V armádě zůstal až do května 1945.
O tom, jak se dostal po skončení války do Československého rozhlasu vyprávěl Gel kdysi sám v rozhovoru, který s ním natočil Josef Branžovský. Část z tohoto pořadu si můžete poslechnout ze zvukového snímku na této stránce.
„Významnou roli sehrál Gel ve vysílání Čs. rozhlasu na přelomu let 1945 a 1946. Od listopadu 45 zprostředkovával posluchačům jednání tribunálu při norimberském procesu s válečnými zločinci. Jeho příspěvky se vysílaly jako součást Rozhlasových novin. Kvůli nefungujícímu spojení bylo nutné posílat zprávy prostřednictvím anglických spojařů přes New York, odkud přicházely telegraficky do Prahy značně zkomolené. Gelovi se podařilo objevit starý kabel, vedoucí z Lisabonu do Vladivostoku přes Prahu, a tak dokázal takřka nemožné, neboť všichni ostatní zpravodajové posílali zprávy přes vojenskou misi. V dubnu vystřídal Gela ve funkci zpravodaje Miroslav Oplt, který zprostředkovával posluchačům procesy s protektorátní vládou a K. H. Frankem. Na vyhlášení rozsudku se vrátil F. Gel. A opět se vyznamenal – díky své preciznosti neodeslal zprávu o vykonání rozsudku předem, a tak byl Čs. rozhlas jediný, kdo informoval o sebevraždě H. Göringa.“ (úryvek z knihy Od mikrofonu k posluchačům, Praha 2003).
Z Gelova komentování norimberského procesu se zachovala jen krátká pasáž. Poslechnout si ji můžete z další zvukové ukázky, jež je převzata z pořadu, který byl vysílán u příležitosti Gelova jubilea v roce 1961.
V roce 1952 byl Gel jako politicky nevyhovující osoba (pro válečnou příslušnost k západním vojenským jednotkám) nejprve přeřazen do rozhlasového oddělení dokumentace, později pracoval krátce jako redaktor časopisu Náš rozhlas. V roce 1953 z rozhlasu odešel.
