Za Bohumilem Švarcem
Osobnost herce Bohumila Švarce je pevně zapsána do mnoha oblastí hereckého umění – počínaje divadlem, přes film, dabing až po působení v českých médiích. Jeho znělý, nízko položený hlas ho přímo předurčoval pro úlohy v rozhlasových pořadech. A režiséři této jeho přednosti bohatě využívali.
S rozhlasem se Bohumil Švarc (narodil se 21.2.1926) poprvé setkal ještě jako student; byl v první polovině 40. let členem Dismanova dětského hereckého souboru. Na počátku Pražského povstání, v květnu roku 1945, působil jako jeden z hlasatelů revolučního rozhlasu.
Po osvobození měl konečně příležitost vystudovat Státní konzervatoř (složil na ni sice úspěšně přijímací zkoušky už v roce 1944, ale Němci vzápětí školu zavřeli; Švarc byl totálně nasazen v Německém Brodě, později v jedné pražské kotlárně; odtud musel utéct a skrývat se před gestapem; strávil nějaký čas na Vysočině. Do Prahy se vrátil těsně před vypuknutím Pražského povstání). Po absolutoriu konzervatoře působil jednu sezónu v Divadle J.K.Tyla v Plzni. Pak přešel do Prahy a po několika krátkodobých angažmá (divadlo Větrník, Intimní divadlo, Realistické divadlo) zakotvil na dlouhých 40 let v Městských divadlech pražských (1950-1990), kde ztvárnil více než 400 rolí – po úlohách mladých romantických hrdinů a milovníků byl později nejvíce obsazován do rolí dominantních a rozhodných mužů, intelektuálů, často i do rolí negativních.
Byla pro něj charakteristická odvaha, s níž se vrhal na dosud neprošlapané cesty, s níž se ocitl v několika případech na startovních čarách neozkoušených úkolů. Tu odvahu (přinesl si ji zřejmě už z dětských let, protože v pouhých 10 letech stanul poprvé před filmovou kamerou – hrál malou roli ve filmu Ulička v ráji z roku 1936) projevil později při vzniku českého dabingu (účinkoval v historicky prvním dabovaném filmu, jímž bylo sovětské válečné drama Nebezpečná křižovatka, 1949). Z těchto začátků se později rozvinulo Švarcovo brilantní dabingové herectví. Zcela právem obdržel v roce 1996 Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v tomto oboru.
A byl to opět Bohumil Švarc, kdo se stal prvním moderátorem před kamerami Československé televize v okamžiku, kdy začala vysílat (1.5.1953).
Výčet filmových rolí Bohumila Švarce by překročil stovku; stejně bohatý, ne-li širší, by byl seznam jeho rolí rozhlasových. Švarcův výrazný hlas byl po řadu let spojen například s vědecko-technickým magazínem Meteor, s interpretací mnoha textů ať už uměleckého, či odborného typu.
Pro připomínku hlasového projevu Bohumila Švarce, jehož životní dráha se uzavřela v pondělí 1. dubna letošního roku, jsem vybral pořad Básník mého srdce, který v roce 1983 režíroval Josef Melč. V tomto pořadu Švarc nejen půvabně recituje básně Josefa Hory a Jana Nerudy, v něm se současně vyznává ze svého vztahu k uvedeným autorům, k poezii a životu jako takovému.