Za básníkem všedního dne
Královehradeckému gymnáziu, jež je zasvěceno Josefu Kajetánu Tylovi, vděčí česká společnost za výchovu celé řady vynikajících osobností. V dobách, kdy fungovalo ještě jako jezuitské a později státní rakouské gymnázium, v něm kromě J. K. Tyla vystudovali také Karel Jaromír Erben, Alois Jirásek, Karel Čapek (ten byl ovšem ve čtvrtém ročníku vyloučen) a také například Alois Rašín. Gymnázium dostalo ve 20. letech novou budovu, která byla – v období 1925-1927 – postavena v konstruktivistickém stylu podle návrhu architekta Josefa Gočára. Mezi slavnými absolventy tohoto gymnázia nás dnes bude zajímat osobnost básníka, prozaika, dramatika, příležitostného herce a také divadelního režiséra – Jiřího Šotoly. Všechny tyto profese zastával samozřejmě v pozdějších dobách, nežli na gymnáziu studoval – maturoval zde ve válečném roce 1942.
Jiří Šotola pocházel z východočeského kraje. Narodil se 28. května 1924 v obci Smidary, kterou bychom nalezli několik kilometrů severně od města Nový Bydžov. Hned po maturitě byl totálně nasazen. Musel pracovat jako pomocný dělník ve slévárně v Plotišti nad Labem, což je dnes předměstí Hradce Králové. Přestože hned po maturitě začal studovat dramatické oddělení Státní konzervatoře, studia mohl dokončit - vzhledem k uzavření škol, jež se týkalo i konzervatoře- až v roce 1947. Pak se vrhl na studium činoherní režie na pražské DAMU, kde ho učil slavný režisér Jiří Frejka. Školu skončil v roce 1951. Souběžně s režií ovšem stihl studovat ještě estetiku a filozofii na Filozofické fakultě UK. Tyto obory ovšem nedostudoval. Vrhl se totiž do tvůrčí praxe.
Praxe v případě Jiřího Šotoly znamenala působnost v roli divadelního režiséra a dramaturga. Nejprve se vrátil tam, kde studoval střední školu – do Hradce Králové (1949-50). Pak zůstal ve východních Čechách, jen změnil město – v letech 1950-1951 pracuje v divadle v Trutnově. Poté odchází na dva roky na severní Moravu (do šumperského divadla, kde působil v sezóně 1951-52). Pak ho neminula základní vojenská služba (1952-54). Po návratu z vojny se začal věnovat výhradně literární činnosti. Zastával post redaktora v různých časopisech (Československý voják, Květen, Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny). V letech 1964-1967 byl prvním tajemníkem Svazu československých spisovatelů. Z tohoto období Šotolova kulturního „funkcionářství“ pocházejí dva archivní zvukové snímky, které na této stránce uveřejňujeme.
Starší ze snímků byla natočen v srpnu roku 1964. Jiří Šotola tehdy – coby první tajemník Svazu čs. spisovatelů – zahajoval Mezinárodní konferenci o protifašistické literatuře, která se konala na Tálech, na středním Slovensku v době oslav 20. výročí Slovenského národního povstání.
Druhý snímek byl nahrán v Čs. rozhlase 25. března 1966, kdy se Jiří Šotola zúčastnil tzv. Diskusní tribuny Zrcadla kultury, jež byla věnována rozvoji naší kultury.
Za postoje v konci 60. let, zejména za jeho působení v čele Svazu čs. spisovatelů, byla Šotolovi v roce 1970 zakázána jakákoli publikační činnost. V roce 1975 napsal však do týdeníku Tvorba sebekritickou stať, v níž svoji činnost ve spisovatelském svazu přehodnotil. Poté směl literární i dramatické texty znovu publikovat.
Šotola začal psát poezii ihned po válce. Jeho první sbírkou byl „Náhrobní kámen“, vydal ji v roce 1946. Stal se poté jedním z nejdůležitějších členů autorské skupiny, která se konstituovala kolem časopisu Květen. Tato skupina zahrnovala později slavná jména českého básnického nebe – patřil sem Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Josef Brukner, Miroslav Florian…
Časopis Květen byl založen v roce 1955. Po proslulém 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů (konal se v dubnu 1956) se časopis stal významnou platformou pro mladé autory, kteří začali cílevědomě odmítat postupy socialistického realismu, jež byly až do té doby oficiální a oktrojovanou formou veškeré umělecké tvorby. „Květňáci“, jak si říkali, začali prosazovat věcný a střízlivý pohled na realitu, používali volnější veršové formy a akcentovali složitost, rozpornost světa, pohlíželi na neradostné a bolestné souvislosti lidského života. Časem svoji tvorbu sami začali označovat jako „poezii všedního dne“. V roce 1957 se Jiří Šotola stal šéfredaktorem Května. Časopis vedl až do roku 1959, kdy bylo jeho vydávání zakázáno. Namísto Května byl o něco později vydáván časopis Plamen.
Jiří Šotola napsal v 70. a 80. letech několik úspěšných rozhlasových her, současně připravil několik adaptací prozaických látek pro rozhlas. Jmenujme alespoň některé: Přátelé od Kajetánů, Svoji jsou svoji, Pankrác Budecius, Páně Liebeltův špaček, Páně Kobercova ženitba, Noční dostavník, Nejlepší pérák pod sluncem…
Z básnické tvorby Jiřího Šotoly si zde máme možnost poslechnout nahrávku jedné z básní, jež byla zařazena do úspěšné sbírky Hvězda Ypsilon (z roku 1962). Jde o sbírku, která shrnuje básně s tématem stárnutí, smrti i koloběhu života. Uvedená báseň se jmenuje Na smrt Karla Hynka Máchy, v roce 1968 ji v rozhlasové nahrávce recitoval Vladimír Ráž.
Jiří Šotola zemřel 8. srpna 1989 v Praze.
Karel Hynek Mácha - portrét Jana Vilímka. Volné dilo