Z Lutherova města má být opět centrum protestantismu
Německo slavilo tento týden Den reformace, tedy výročí dne, kdy teolog Martin Luther přibil 31. října 1517 na dveře zámeckého kostela v německém městě Wittenbergu svých 95 tezí proti papežskému učení o odpustcích. Současně si naši severní sousedí připomínají 500. výročí příchodu mladého Luthera do saského univerzitního městečka. Mladý augustiniánský mnich tam přišel vyučovat teologii v roce 1508, a přibližně okolo roku 1511 dospěl ke svému převratnému učení o ospravedlnění pouhou vírou. Kulatých výročí je zkrátka tolik, že Německá evangelická církev od loňského roku vyhlásila Lutherovskou dekádu. Magazín Der Spiegel přináší reportáž z města na Labi, v němž se dnes k evangelictví hlásí pouze deset procent obyvatel. Církev to sice chce měnit, naráží ale na komunistickou minulost města.
Lutherstadt Wittenberg je dnes Lutherem až přeplněn. Najdeme v něm Lutherův dub, Lutherovu ulici, v restauracích si lze poručit Lutherovo menu a Lutherovo pivo a v obchodě koupíte Lutherův chléb. "Evangelický Řím" se však od toho pravého katolického liší jednou zvláštností - zatímco italská metropole je katolíků plná, v 46tisícovém Wittenbergu je evangelíků jen necelých pět tisíc. Pět set let po Lutherově revoltě navíc evangelíci postrádají to, co reformátor tak ostře odmítl - liturgii a ceremoniály. Úsilí získat zpět Wittenberg pro evangelickou církev je sice ambiciózní projekt, avšak obtížný - zatímco v bývalém východním Německu vyrostlo již několik mešit, evangelíci stále ještě postrádají své přirozené centrum.
Wittenberg je prioritou mimo jiné pro synodního seniora německých evangelíků, šestašedesátiletého biskupa Wolfganga Hubera. "Wittenberg by měl být protestantským majákem pro celé Německo, symbolickým místem, důkazem, že i dnes lze jít proti proudu sekularizace," řekl Huber Der Spiegelu. Podle magazínu je však otázkou, zda kampaň může fungovat. "Lze se opravdu vrátit zpět tam, kde byla tradice přerušena a církev během komunistického útlaku zahnána do defenzívy?" ptá se týdeník. Prominentní wittenberský kazatel Friedrich Schorlemmer je v této věci skeptický. "Ve vedení se zbláznili. Snahou jít proti proudu nedokážeme nic, jenom se naučíme lhát sami sobě," říká pastor.
Kampaň je ovšem už v plném proudu. Církev jmenovala ve Wittenbergu novým duchovním správcem 42letého Stefana Dorgerloha, který se svým štábem opanoval horní patro staré radnice. Prelát vystupuje spíše jako manažer než jako duchovní, a spadeno má zejména na pohodlné faráře, kteří si zvykli na poklidný život v ústraní domáckých farností. Dorgerloh mluví o "postavení církve na trhu idejí", "nabídce a poptávce", a srší sebevědomím. Z Wittenbergu prý bude nové centrum kazatelské kultury, protestantský kampus, odkud bude prýštit energie do zbytku země. Schlosskirche, na jehož vrata Luther přibil své teze, bude prý do roku 2017 odkoupen od státu zpět do rukou církve. Dorgerlohovo motto zní: "Žádná polovičatá řešení".
Jen několik metrů od jeho zbožné věže ze slonoviny se však nachází muzeum Ostalgie, připomínající někdejší komunistickou NDR. "Návštěvník tam mezi východoněmeckým umakartem, pionýrskými šátky a ukázkami bulharského podpultového vína pochopí, jak vzdálené jsou církevní plány dnešním obyvatelům východních spolkových zemí," míní Der Spiegel. Magazín připomíná osudy mládežnického evangelického hnutí, tvrdě pronásledovaného komunistickým režimem. "Církev je tím dosud traumatizována. Čtyřicátníci vzpomínají, jak byli v dětství zesměšňováni pro svou víru, a dokonce faráři přiznávají, že po pádu komunismu vstupovali do škol na hodiny náboženství se strachem. Měli pocit, že jdou po nepřátelské půdě," říká kurátorka muzea.
V bývalém klášteře, který Luther proměnil se svou manželkou Kateřinou z Bory v rodinné sídlo, prodává lístky 40letá žena, která ví vše o počátcích reformace, ale současnost církve jí nezajímá. "Jsem ateistka. To víte, socialistické školství," říká omluvně reportérovi Der Spiegelu. Ateisté jsou podle ní nejtolerantnější část společnosti, a nemají to prý lehké, protože je pořád někdo chce získávat, ať už katolíci, evangelíci nebo muslimové. "V muzeu bych ráda ještě několik let vydržela, ale stát se křesťankou, to po mě nemůžete chtít," řekla závěrem magazínu.
