Vzpomínka na ďábla z Vinohrad aneb Za Jiřím Šlitrem
Myslím, že toho muže na fotografii, kde je před mikrofonem po boku svého uměleckého partnera Jiřího Suchého a drží si svou typickou vážnou tvář, není třeba představovat. Je jím český hudební skladatel, skvělý klavírista, zpěvák, herec a výtvarník JUDr. Jiří Šlitr.
Jiří Šlitr se narodil v roce 1924 v Zálesní Lhotě u Jilemnice. Studoval v Rychnově nad Kněžnou, kde maturoval v roce 1943. Během studií založil dixielandovou kapelu. V letech 1945-49 vystudoval právnickou fakultu UK v Praze a získal titul doktora práv.
Osudové pro něho bylo setkání s Jiřím Suchým. Seznámil je Miroslav Horníček. V roce 1957 – to ještě vystupovali v pražské Redutě – začal Šlitr psát hudbu na Suchého texty. Z této spolupráce vznikla ohromná spousta písniček, které získaly neobyčejnou popularitu a z nichž mnohé zlidověly. Hereckými partnery se však S+Š stali až v roce 1962, kdy spolu vystoupili na prknech Semaforu ve hře Jonáš a tingl-tangl. Po vzoru mnoha jiných komických dvojic si rozdělili úlohy tak, že Suchý představoval onoho bystřejšího, dovednějšího a hbitějšího, zatímco Šlitr přijal roli lehce zmateného poplety s poněkud pomalejším chápáním. Toto rozvržení sil, abychom tak řekli, zůstalo pro jejich vzájemná vystoupení typické po celou dobu jejich spolupráce. Stejně jako jemně ironické narážky na Šlitrův skutečný titul doktora práv.
Ve zvukové ukázce Vám nabízím jednu méně známou píseň dvojice S+Š v podání Jiřího Šlitra. Znalci semaforských písní ji znají spíše v podání Jiřího Jelínka, zde ji zpívá Jiří Šlitr. Nahrávka pochází z pořadu Gramotingitangl, který Suchý se Šlitrem v druhé polovině 60. let připravovali v Československém rozhlase.
Dvojice Suchý-Šlitr vystupovala od dob inscenace Jonáše a tingl-tangl povětšinou společně až do okamžiku, kdy si oba protagonisté připravili své vlastní recitaly. Zatímco Jiří Suchý měl svou Benefici, Jiří Šlitr vystupoval v pořadu Ďábel z Vinohrad. Z něj je také úryvek protipožárního školení.
Když na konci roku 1969 Jiří Šlitr tragicky umírá, končí tím jedna éra divadla Semafor, uzavírá se tím jedna z nejlepších kapitol českých „divadel malých forem“.
Ve většině nahrávek, které dokumentují hereckou tvorbu Jiřího Šlitra, vystupuje tento komik důsledně v oné masce trochu těžkopádného, trochu přihlouplého prosťáčka. V rozhlasovém archivu existuje však jeden snímek – a já soudím, že je možná skutečně jediný… na němž Jiří Šlitr mluví sám za sebe, ve kterém dokonce – což je neobvyklé – dává lehce nahlédnout do svého soukromí. Onen snímek pochází ze září roku 1969, tedy z doby, kdy Jiřímu Šlitrovi zbývaly jen tři měsíce života.
