Vystavět tvar, který vynese téma
Rozhlasový dokument zná jako autorka i jako dramaturgyně. Se širokým rozhledem po mezinárodní krajině. Je členkou odborné skupiny Evropské vysílací unie a zahraniční snímky se snaží adaptovat pro české publikum. „Důležité je vytvořit něco, co se lidí dotkne,“ říká Eva Nachmilnerová.
Co máš na starosti v EBU Features Group?
Spolu s dalšími osmi evropskými dokumentaristy připravuji program International Feature Conference. Kromě předvýběru dokumentů, které se pak na konferenci poslouchají a diskutují, vymýšlíme také, jaká témata a mluvčí by se na konferenci měli objevit.
Díky členství ve skupině jsi jedním ze tří koučů prestižního programu Ake Blomström Award Training.
Mám tu čest letos spolupracovat v tomto programu, mými kolegy jsou významní dokumentaristé – jedním z koučů je například bývalý šéf skupiny dokumentu BBC Simon Elmes a hlavním koordinátorem je renomovaný dokumentarista Edwin Brys z Belgie. Do tohoto tréninkového programu jsou každý rok vybráni tři mladí dokumentaristé, které se snažíme rozvíjet formou workshopů a individuálních konzultací. Každý z nich musí v průběhu roku natočit půlhodinový dokument neboli − feature. Mně byl svěřen německý autor Hannes Opel.
Jaké si vybral téma?
Sleduje uprchlíky, kteří utekli ze Sýrie a dalších zemí postižených válkou do Německa. Spolu s mezinárodním orchestrem se účastní nastudování opery Idomeneo, přičemž tohle Mozartovo dílo funguje jako metafora, protože se odehrává po skončení Trojské války, kdy se krétský král Idomeneo vrací do vlasti.
Jak jste spolu téma hledali?
Hannes, který je profesí novinář s velkým zájmem o politické dění, původně chtěl zpracovat znepokojivý vývoj politické situace v Polsku. Jenže to není téma na třicet minut, navíc tam byla jazyková bariéra. Obecně častým problémem bývá, že mladí autoři o tématu uvažují příliš zeširoka. Takže hlavním úkolem spolupráce koučů s autory bývá téma zúžit. U všech třech autorů jsme jej nakonec změnili.
Krajina o frekvenci 67 Hz, hudební rozhovor v krajině Podkrušnohoří, na housle hraje režisérka akce Eva Nachmilnerová (foto: Michal Horáček)
Jak bys charakterizovala svou práci s českými dokumentaristy, které vedeš jako dramaturgyně ČRo Vltava a jakou roli pro tvoji práci má tvoje zkušenost ze zahraničí?
Přijde mi, že práce s autory je kontinuální proces.
Díky kontaktu s rozdílnými osobnostmi a různorodými tématy se pořád učím. Přehled o evropské produkci si udržuju prostřednictvím zahraničních soutěží a feature konference, letos jsem také byla oslovena americkým festivalem Third Coast International Audio festival a měla jsem možnost být jedním z porotců této největší americké soutěže. Dokumenty, které mě venku zaujmou, se snažím uvádět v českých verzích. Velký úspěch měla třeba česká verze dokumentu Rikke Houdové Woman on the Ice, který jsme přeložili jako Žena na kraji ledu. Má silný příběh a způsob vyprávění, kde se autorka identifikuje s hrdinkou, ale vyniká také poetikou a vnitřní náladou. Nedávno mi jeden rozhlasový kolega říkal, že si tento dokument ve volném čase občas pustí, což je myslím opravdová poklona.
Když přemýšlíš o programové řadě Radiodokument, na co kladeš důraz?
Pro celkové vyznění dokumentu je zásadní výborná zvuková kvalita, promyšlená výstavba a samozřejmě téma. Když za mnou přijde autor, že má chuť natočit rozhlasový dokument, tak spolu nejdřív formulujeme, co je pro něj to hlavní téma, jaký sleduje příběh, co je to zásadní, na co se chce soustředit.
Je téma vhodné pro zpracování ve zvuku? Někdy autor přijde s návrhem, který by asi lépe fungoval jako novinový článek nebo film. Je důležité promyslet, jak se dá dané téma akusticky utvářet.
Mám zkušenost, že mnozí začínající autoři podceňují nároky, které rozhlasový tvar má. Někdy přichází lidé, kteří s nahráváním pro rozhlas nemají žádnou zkušenost. Můžou mít krásné téma s velkým potenciálem, pokud ho ale natočí ve špatné zvukové kvalitě, celé vyznění jde vniveč. A primární je také to, jak příběh vyprávíte. Proto je myslím klíčová souhra dramaturga s autorem, aby společně vystavěli tvar, který téma vynese, dá mu smysl a vytvoří z něho něco emocionálně působivého, něco, co se lidí dotkne.
Český rozhlas na MFDF Jihlava: Eva Nachmilnerová a Jan Trojan vedou dílnu natáčení dokumentů (foto: Tomáš Vodňanský)
Hraje v tvé dramaturgii roli aktuálnost tématu?
Vše je relativní − i historické téma se dá natočit s velmi aktuálním přesahem do současnosti. Nejsem tu od toho, abych autorům přikazovala témata, která mají točit. Chápu svoji roli tak, že primárně podporuji autory v tématech, která jsou pro ně osobně důležitá. Ve finále je to totiž tvůrce, kdo stráví s dokumentem půl roku i rok, tak je důležité, aby měl nějaké „vnitřní pnutí“, vnitřní potřebu ten dokument natočit…
Eva Nachmilnerová
- od roku 2009 pracovala jako hudební redaktorka mezinárodního oddělení ČRo
- v roce 2010/11 absolvovala kurz EBU Master School On Radio Features (předchůdce Ake Blomström Award, kde v roce 2016-17 působí jako jeden z koučů)
- od roku 2012 pracuje jako dramaturg pořadu Radiodokument (vysílání každou středu 21:45-22:45, Český rozhlas Vltava)
- pravidelně připravuje poslechy a workshopy rozhlasového dokumentu v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava
Když se ohlédneš za několika lety své dramaturgie Radiodokumentu, co se povedlo?
Myslím, že se celkově povedlo zvýšit kvalitu, otevřít Radiodokument experimentálnějším přístupům a novým tématům. Hodně pracujeme na zlepšení zvukové kvality i formy. Protože jen dobré téma nestačí, to je jen nutný předpoklad pro dokument.
Podle reakcí vím, že posluchači i tvůrci oceňují možnost slyšet díla ze zahraničí, ke kterým by se jinak těžko dostávali.
A obecně mě moc těší, že se nám kvalitou některých našich pořadů daří obstát ve světovém měřítku. Český rozhlasový dokument má před sebou myslím ještě velkou budoucnost.