Výstava My jsme to nevzdali
"20. století je století těch, kteří to nevzdali" - říkají lidé z občanského sdružení Post Bellum. To mapuje osudy lidí, kteří museli čelit pronásledování a šikaně, ať už za války, v 50. letech, i v dalším období komunistické totality. Post Bellum chystá ke dvacátému výročí pádu komunismu v naší zemi unikátní projekt, ve kterém dějiny a neuvěřitelné osudy zdejších lidí přenesou přímo do ulic Prahy.
Dnešní svět chce žasnout. Žádá silný příběh. Vše ostatní je pasé a nuda. Česká kotlina, české rybníčky plné líných kapříků, česká kondelíkovská pohodička - světe div se - nabízí kvanta silných story. Takové množství dramatických, hořkých a smutných příběhů, až zůstává rozum stát. Příběhy obyčejných lidí odvedle, které zválcovaly dějiny: války, padesátá léta a procesy a pracovní lágry, naděje let šedesátých a posléze pásy tanků a vojáci v ušmouraných uniformách divné barvy, normalizace a co s lidmi udělala, rozbité rodiny, zničené kariéry, chytré mozky v zahraničí nebo v kotelnách, podivný všudypřítomný strach. Lidé úplně zapomněli, jak chutná svoboda, a učí se s ní zacházet dodnes, ještě dvacet let po pádu komunismu v této zemi. No není to dokonalý rezervoár silných lidských příběhů? Jak to, že po nich nepase Hollywood? Martin Kroupa z občanského sdružení Post Bellum, které osudy lidí stíhaných totalitami mapuje, říká: nikdo by tomu neuvěřil.
Martin Kroupa: "Tam skutečně některé ty příběhy jsou dramatičtější než americké akční filmy a dojemnější než romance z růžové knihovny. A jsou to skutečné příběhy ze skutečného života! A kdyby to někdo zfilmoval nebo z toho udělal knížku, tak, myslím, tomu nebude nikdo věřit."
Listopad 89 vnímají lidé z občanského sdružení Post Bellum jako vrchol boje zdejších lidí za svobodu a demokracii. Boje lidí všech generací, kteří na svých bedrech nesli tíži režimů, které po desetiletí decimovaly tuto zemi. Rozsáhlá výstava v Praze, která povede z Hradčanského na Václavské náměstí, chce na 150 panelech připomenout, že listopad 89 je výsledek snahy tří generací. Je to oslava všech, kteří se postavili zlu, i když světýlko na konci tunelu neviděli. I proto uvidíte a budete si moci osahat například strážní věž z pracovního lágru, anebo dobytčák, ve kterém se tísnili lidé na cestě, z níž pro většinu nebylo návratu.
Martin Kroupa: "Tak ten bude stát na Hradčanském náměstí - právě proto, aby si kolemjdoucí uvědomili, jaké to asi muselo být se v takovém dobytčím vagóně přepravovat, a nevědět kam, a nevědět, co člověka čeká... Navíc s úplně cizími lidmi! To si taky málokdy člověk uvědomí, že ve stísněném prostoru, a to taky pamětníci vyprávějí, že zvláště při cestě na Sibiř mnoho z nich přímo v tom vagónu zemřelo! A cestovat s umírajícími lidmi a ta beznaděj - to muselo být něco strašlivého..."
Ojedinělá výstava nazvaná "My jsme to nevzdali" bude mít vernisáž na Hradčanském náměstí a potrvá do 23. listopadu. Tématu se budeme věnovat detailně ve Výzvách přítomnosti, v nedělních Dotecích víry po jednadvacáté hodině.
Výstava My jsme to nevzdali
