Výročí brilantního vypravěče – za Janem Drdou
V historii české literatury patří Janu Drdovi místo, které můžeme označit jako nepřehlédnutelné. Zatímco někteří význam jeho tvorby nahlížejí poněkud skeptickým pohledem, a to pro Drdovu politickou angažovanost v 50. a v první polovině 60. let, jiní oceňují jeho spontánní vypravěčství, jazykovou nápaditost a neobyčejnou schopnost prolínat svět reality s motivy fantaskními a pohádkovými.
Jan Drda se narodil 4. dubna 1915 v Příbrami, takže od jeho narození nyní uplyne už 100 let. Jeho dětství nebylo vůbec snadné. Velmi brzy mu zemřela matka, otec se o děti – Jan měl ještě mladší sestru – nestaral. A tak se Jan brzy naučil probíjet životem sám. Během studií na filozofické fakultě (věnoval se zde srovnávacím literaturám) se živil psaním románků pro dámské časopisy. Studia nedokončil a v roce 1937 nastoupil do Lidových novin jako kulturní redaktor. Za pět let, po která zde působil, napsal neuvěřitelný počet asi 5 tisíc povídek, fejetonů a soudniček. Novinářství považoval za nezbytnou přípravu pro spisovatelskou tvorbu.
Němá barikáda
Těsně po skončení války vydal Drda knížku povídek pod názvem Němá barikáda. Byla to jedna z prvních autentických reflexí válečných událostí v české literatuře. O vzniku této knihy, konkrétně pak o vzniku povídky Vyšší princip (byla v roce 1960 zfilmována režisérem Jiřím Krejčíkem) vypráví Drda v rozhovoru natočeném pro Československý rozhlas.
Hrátky s čertem
Ať už budeme hodnotit životní osudy a především tvorbu spisovatele Jana Drdy z jakéhokoli úhlu, v jednom se – věřím tomu – shodneme: byl to autor neobyčejné jazykové kultury, velké obraznosti, smyslu pro humor a osnovatel půvabných, velmi lidských příběhů. Jeho zaujetí pohádkami, zejména postavami nejrůznějších typů čertů, ke kterým čerpal inspiraci z lidových vyprávění, ho jednou přimělo k výkladu celé teorie čertovských bytostí.
Jaroslav Průcha, představitel Martina Kabáta v rozhlasové verzi Hrátek s čerty - foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
V ukázce z rozhlasové nahrávky Hrátek s čertem jste jistě poznali vedle Jaroslava Průchy i Františka Filipovského, Stanislava Neumanna a v závěru také Ladislava Peška. Drda napsal Hrátky v roce 1946 a hra se brzy stala novodobou českou klasikou. Literární věhlas a uznání si ovšem Drda získal už o šest let dříve. V roce 1940, v pětadvaceti letech, vydal svůj první román Městečko na dlani, v němž využil příběhů ze života obyvatel svého rodného Příbramska, horníků, drobných řemeslníků a obchodníků. Podařilo se mu smísit věci skutečné a neskutečné, po stylistické stránce překvapil neobyčejně živým podáním hovorové řeči.
Dobříš
Dva zámky plné spisovatelů…. tak kdysi Jan Werich v nadsázce ohodnotil genialitu Shakespearovu s narážkou na skutečnost, že českým spisovatelům patřil od roku 1946 zámek na Dobříši. Jan Drda prožil na tomto zámku větší část svého života. O jeho pobytu na Dobříši, o četných detailech života v této – často tak posmívané – baště českých spisovatelů, natočil v polovině 60. let reportáž režisér Jan Fuchs.
Česká sudba odvěká
Je dostatečně známo, že ve svém občanském životě – a to mnohem intenzivněji, nežli ve své spisovatelské tvorbě – se Jan Drda výrazně politicky angažoval. V padesátých letech zastával funkci předsedy kulturního výboru Národního shromáždění, později předsedy Svazu spisovatelů, byl po jisté období i členem ÚV KSČ. Řada jeho rozhodnutí, jež v těchto funkcích učinil, byla nepochybně nešťastná. V 60. letech mu pro působení v politických rolích pomalu nezbýval čas na psaní. Nicméně – vzdor dosavadnímu prorežimnímu angažmá – se v srpnu roku 68 postavil jednoznačně proti okupaci Československa. Z podzimu toho roku také pochází Drdova úvaha o vlasti.
Drdovo rodiště - Příbram; město které ho v mnohém inspirovalo při psaní románu Městečko na dlani. Foto: creative commons
Předčasný odchod vypravěče
Za svůj nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy byl Drda tvrdě potrestán. Časopis Svět práce, ve kterém působil, byl zrušen, měl od té doby zakázánu novinářskou činnost. Nadále pak psal uzavřen v dobříšském zámku. Dvě knížky pohádek, které v té době napsal, vyšly však až po jeho smrti. Brilantní vypravěč zemřel nečekaně v listopadu 1970 (při cestě autem poblíž Dobříše) v pouhých pětapadesáti letech.
Zámek (dříve) plný spisovatelů - v zimě. Foto: creative commons