Vycpálkovci aneb Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka
Lidová hudba není v současné době častým hostem na rozhlasových vlnách. Český rozhlas je mezi všemi rádii dnes čestnou výjimkou, přesto však v posledních letech prostoru pro lidovou muziku i v něm poněkud ubylo.
Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka se stal za léta spolupráce s Československých rozhlasem pro posluchače známým pojmem. Natolik už ustáleným, že se pod ním pro mnohé sice skrývá představa lidové hudby, povědomí o tom, kdo to byl Josef Vycpálek a jakou má soubor tradici, se však už do značné míry vytratilo. Připomeňme si tedy Vycpálkovu osobnost slovem i obrazem; působení souboru pak aspoň malou zvukovou ukázkou.
O osobnosti Josefa Vycpálka (1847-1922) si uveďme několik základních skutečností: narodil se v Choceradech u Benešova v rodině gymnaziálního profesora. Po skončení základní školy odešel na studia do Prahy. Studoval nejprve v arcibiskupském konviktu, později přestoupil na akademické gymnázium. Už tehdy se stal horlivým vlastencem a obdivovatelem českých tradic. Po studiu na filozofické fakultě UK (čeština, latina, řečtina) působil jako profesor na gymnáziu v Mladé Boleslavi. Byl současně vynikajícím hudebníkem a zpěvákem. Později odešel do Rychnova nad Kněžnou, kde se stal zámeckým archivářem a knihovníkem. Zde také začala jeho činnost sběratelská.
J.Vycpálek: „Bylo to kolem roku osmdesátého…,kdy rychnovská ochotnická jednota Tyl, jejímžto jsem byl ředitelem, usnesla se pořádati ples v selských krojích. Když je děvčata měla již málem připraveny, vynořila se myšlenka, že by ples nemálo získal, kdyby se k těm selským krojům přidružily i selské tance. Ale kde je vzíti? Tu si jeden z pořadatelů Tylových vzpomněl, že hospodářský správce v Borovnici u Chocně, jeho dobrý známý, má mezi čeládkou starší lidi, kteří jistě pamatují všelicos pěkného ze starých dob. A opravdu nejeli jsme nadarmo. Laskavostí páně správcovou odvezli jsme si od 70letého dědka a 60leté stařeny 12 pěkných tanců, jež nacvičeny o a plese tančeny.“
Výsledky své práce Josef Vycpálek shrnul v knize České tance (Praha, 1921), která je jednou ze základních sbírek tanečního folkloru v Čechách. Sbírka obsahuje 185 lidových tanců a jejich variant sesbíraných na Rychnovsku, Choceradsku a Táborsku. Vycpálek neměl ve svém díle předchůdce a musel se proto kromě zápisů hudebních zabývat i metodami popisu českých lidových tanců, které byly v té době raritou. Jeho sbírka se tak stala zakládajícím počinem hudebně taneční folkloristiky.
Dva roky po ukončení druhé světové války, na sklonku roku 1947, se v Praze zrodil ze skupiny mladých folklorních nadšenců soubor písní a tanců, který si k uctění památky velkého folklorního sběratele vetkl Vycpálkovo jméno do svého názvu.
Souborem za téměř 65 let jeho existence prošlo více než tisíc mladých lidí. Činnost Vycpálkova souboru zásadně ovlivnila rozvoj a působení velkého množství později vzniklých českých folklorních souborů.
