Východní Středomoří – kolébka současné evropské fauny
Tradiční oblastí zájmu našich zoologů je Balkán, východní Středomoří a Malá Asie. Důvodem je předpoklad, že většina prvků dnešní středoevropské fauny pochází právě z oblastí východního Středomoří. Tady žije i přírodovědná kuriozita prvního řádu – kaloň egyptský. Ten se vyskytuje i v Africe a jeho středomořská varianta, jak se podařilo prokázat mimo jiné genetickými testy, představuje samostatný druh. S projekty českých zoologů na Blízkém Východě nás seznámil prof. Ivan Horáček z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK a předseda České společnosti pro ochranu netopýrů.
S projekty českých zoologů na Blízkém Východě nás seznámil prof. Ivan Horáček z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK a předseda České společnosti pro ochranu netopýrů (Natura, Tamara Urválková).
Po uvolnění možnosti cestovat i dál za hranice Bulharska a Balkánu vůbec po roce 1989 jsme se na tuto problematiku začali velmi cíleně zaměřovat a již po revoluci jsme zahájili sérii výzkumných projektů, které bychom mohli souhrnně označit jako Netopýři východního Středomoří. V rámci tohoto projektu jsme provedli detailní výzkum netopýří fauny dnes už skoro ve všech zemích východního Středomoří a Blízkého Východu. A péčí mého vynikajícího žáka, doktora Bendy, dnes vedoucího výzkumu Oddělení savců v Národním muzeu, jsme vydali i sérii monografií Netopýři východního Mediteránu, která shrnuje poznatky o fauně jednotlivých zemí – bylo vydáno Bulharsko, Turecko, Řecko, Sinaj, Kypr, dohromady asi 850 stran publikovaného textu. Je tam kompletní přehled všech nálezů, které jsou k dispozici, a srovnávací poznatky taxonomie a biologie středoevropských forem s formami, které nacházíme ve východním Středomoří.
Díky této dlouhodobé práci jsme podstatně rozšířili znalost o tom, které druhy, v jaké početnosti a v jaké lokalitě se objevují. Můžeme konstatovat, že v celé oblasti známe 64 druhů. Když jsme začínali, uvažovalo se o nějakých 35-40 druzích. Velká část druhů, přes 80%, má okraje svého areálu právě v této oblasti.
Oblast východního Středomoří byla vlastně takovou evoluční továrnou. Organismy tady snáze přežívaly nepříznivé výkyvy dob ledových a odtud se rozšiřovaly formy, které tvoří jádro dnešní evropské fauny. Neplatí to samozřejmě jenom pro netopýry, ale i pro ostatní druhy živočichů.
Pokračujeme ve výzkumu netopýrů východního Středomoří dál, nyní se soustředíme na dva tématické okruhy. Jeden je snaha co nejpodrobněji zmapovat areálové hranice, což by nám mělo odpovědět na to, které z faktorů jsou důležité jako limitní faktory pro šíření jednotlivých netopýřích druhů, v čem jsou si jednotlivé netopýří druhy podobné, čím se naopak liší. Druhým tématem, kterému se poslední roky věnujeme zvlášť intenzivně, je studium středomořského kaloně, kterému se říká kaloň egyptský (Rousettus aegyptiacusa). Ten je sám o sobě přírodovědnou kuriozito první řádu.
Kaloni jako letouni striktně specializovaní na rostlinnou potravu, především ovocné plody, jsou rozšířeni výlučně v tropickém pásu a v zásadě nikde větší měrou hranice tropického pásu nepřekračují. S výjimkou jediné výspy – tou je právě východní Středomoří. Středomořský kaloň patří do skupiny nejrozšířenějšího druhu kaloně, jehož areál je v jižní Indii, pak ve východním Středomoří včetně na některých ostrůvcích v Arábii, pak jeho rozšířební pokračuje od Etiopie až do západní Afriky. Zajímavostí je, že jako jeden z mála druhů kaloňů obývá tento druh jeskynní prostory. My jsme díky sérii genetických analýz ukázali, že středomořská populace představuje samostatný druh, který se oddělil od africké populace asi před 5 miliony lety, v období, kdy bylo Středozemní moře vyschlé a kdy došlo k nejdramatičtějším přestavbě oblasti Středomoří a tamní přírody. Kromě toho má tento druh celou řadu specifik, co se týče potravních nároků, ukrývání aj.
Kaloň egyptský je ve Středomoří rozšířen na velmi úzkém pruhu, je dosti vzácný. Jejich kolonie budí ovšem nemalou pozornost.
Jsou to obrovští netopýři, velmi hlasitě se ozývají, také specifickým způsobem zapáchají, jejich kolonie jsou nepřehlédnutelné. Dnes už se blížíme stavu, kdy bychom mohli znát všechny kolonie tohoto druhu v celém středomořském prostoru - je to vlastně jediný vzácný druh, u něhož známe populaci absolutně a kvantitativně. Početní odhady vycházejí zhruba na 70-80 tisíc jedinců, což by znamenalo, že máme před sebou jeden z nejvzácnějších savčích druhů. Navíc živočich, který má také díky ostrovnímu rozšíření spoustu fantastických vlastností a strhujících zajímavostí, pokud bychom se bavili o detailech jeho biologie. Ale o tom si snad povíme až budeme vědět více, protože náš projekt jsme vlastně formálně, s velkou grantovou podporou, zahájili až v letošním roce.
