Vrátí se Evropa k náboženství?
Na internetových stránkách časopisu Newsweek (www.newsweek.com) lze najít hned několik rozsáhlých článků o náboženství a víře v moderním světě. Některé se týkají Ameriky, zvláště rostoucího politického vlivu tamních evangelikálů na politiku Spojených států. Naleznete zde například mapu padesáti severoamerických států s přesně vyznačenou koncentrací evangelikálů - a zjistíte, že je jich nejvíc na jihovýchodě. Můžete se dočíst také o vlivu, jaký to má na hlasování voličů.
Pozoruhodný článek, u kterého se ale zastavíme, se týká staré dobré Evropy. Název zní: "Víra se vrací", a autor Eric Kaufmann zde tvrdí, že demografické změny povedou na našem kontinentu k oživení náboženství. I přesto, že moderní západní svět nelze oddělit od sekularismu. Je totiž poznamenán takovými událostmi, jako bylo Sokratovo odmítnutí uznat řecké bohy, Koperníkova myšlenka, že země se točí kolem slunce nebo francouzská revoluce, jež svrhla moc církve.
V Evropě klesá návštěvnost kostelů, a to se chápe jako důkaz, že sekularismus pronikl i do soukromí zdejších obyvatel. Současně je ale vidět, že víra je znovu na vzestupu. A může to být stejně dalekosáhlá změna, jako byla ta, jež kdysi zcela přesměrovala vývoj Římské říše ve čtvrtém století našeho letopočtu. Tvrdí to alespoň americký sociolog Rodney Stark ve své knize "Vzestup křesťanství" (The Rise of Christianity).
Stark popisuje, jak se to vlastně stalo, že se víra zpočátku zcela neznámé skupiny pouze 40 věřících stala po necelých 300 letech oficiálním náboženstvím Římské říše. Obyčejně historici poukazují na skutečnost, že tehdejší císař Konstantin přijal křesťanství. Stark ale hledá i jiné vysvětlení - tvrdí, že k tomu vedly i demografické změny.
Na rozdíl od tehdejších pohanů totiž křesťané pečovali o své nemocné, zatímco bylo běžné, že okolí nemocného jednoduše opustilo. Tím se rapidně snižovala úmrtnost křesťanů. Současně zdůrazňovali potřebu věrnosti v manželství. Výsledkem bylo to, že se křesťanství stalo atraktivní vírou především pro ženy, jež pak ve stabilních rodinách přiváděly na svět více potomků. A co je zajímavé, Stark tvrdí, že plodnost křesťanských žen se nebývale zvýšila - i na tehdejší poměry.
I v pozdějších dobách se objevily podobné náboženské skupiny, u nichž lze pozorovat cosi podobného. V poslední době to jsou například američtí mormoni. Jejich populace roste v posledních sto letech s každým desetiletím o 40 %. To znamená, že komunita mormonů se početně rozmáhá třikrát rychleji, než například komunita amerických židů. Ve věkové kategorii do 45 let dokonce mormoni v absolutních číslech židy převyšují.
Demografií se dá vysvětlit i rostoucí vliv náboženské pravice na politiku Spojených států. Konzervativní protestantské denominace se v roce 1900 podílely na přírůstku bílého obyvatelstva v Americe jednou třetinou. O 75 let později už to byly dvě třetiny. Těžko pozorovatelné demografické změny se tak časem musely projevit i v politickém rozložení sil. Republikánští poradci sehráli stejnou roli jako kdysi poradci římského císaře Konstantina Velikého - pochopili, kam věje vánek změn a využili nové trendy ve společnosti.
Dané trendy se projevují i v současném světě. Po letech mírného poklesu se jasně projevuje početní růst náboženských komunit. Věřící lidé mají více dětí, bez ohledu na to, zda jsou vzdělaní či nevzdělaní nebo bohatí či chudí. Výjimkou není ani sekulární Evropa. Údaje z desítky zemí starého kontinentu ukazují, že v posledních dvaceti letech se jako klíčový faktor porodnosti ukazuje - kromě věku a stavu žen - jejich náboženství, nebo lépe řečeno náboženskost.
Hlavně západní Evropa se často vnímá jako příklad sekulární modernizace. Zdá se ale, že sekularismus prohrává na vlastním hřišti. Západní Evropa se dá rozdělit na dvě části. Na jedné straně jsou zde katolické země, jako je Španělsko nebo Irsko, kde žije aktivně nábožensky více než 60 % obyvatel, a kam přišla sekularizace relativně nedávno. Na druhé straně jsou zde protestantské země, jako je Británie. K nim se dá připočítat i vysoce sekulární, ale tradičně katolická Francie. V těchto zemích žije 53 % Evropanů.
Porodnost v zemích s vyšší religiozitou je o 15 až 20 % vyšší. Takže sever Evropy bude zřejmě v následujících desetiletích demograficky slábnout - a jih se bude rozšiřovat. Za takových třicet nebo čtyřicet let se váhy nachýlí na druhou stranu a více obyvatel bude v těchto jižních státech. I když - všechno může změnit přistěhovalectví. A zde je důležité všimnout si rostoucích muslimských komunit.
Těžko se dá předpovídat, jak se bude projevovat klesající tradičně křesťanská populace a rostoucí počet vyznavačů islámu. Může to vyvolat stále silnější nacionalismus či radikalismus muslimů, jak to už nyní můžeme pozorovat ve Francii nebo v Holandsku. Nebo to naopak vyvolá nový důraz na hledání křesťanské identity. Přesně v tomto duchu vyznívají nedávné projevy papeže Benedikta XVI.
V tomto směru jsou zajímavé poslední výsledky ze sčítání lidu v Británii - pocházejí z roku 2001. Bílí respondenti, kteří žijí v blízkosti muslimských komunit, se ve výrazně větším počtu hlásí ke křesťanství. Je to něco podobného, jako konflikt v Severním Irsku, kde se k náboženství - protestantskému či katolickému - hlásí také vysoké procento lidí - a důvodem je často samotný konflikt. Celkově se zde hlásí k náboženství podstatně víc lidí, než kdekoliv jinde v Británii.
Západní Evropa bude tedy nepochybně více náboženskou, nikoliv ale fundamentalistickou. I když zde asi neuvidíme tak úrodnou půdu pro různé víry, jakou je severní Amerika. Zřejmě se zde ani neobjeví ani politika v evangelikálním stylu, typická pro dnešní Spojené státy. Dá se ale očekávat dlouhodobý příklon ke konzervativním sociálním hodnotám. Evropané budou tradičnější v takových otázkách, jakými jsou umělé přerušení těhotenství, důraz na rodinu nebo vyučování náboženství.
Je docela možné, že křesťanské církve budou právě v těchto otázkách spolupracovat s muslimy. Už dnes ekumenické struktury v tomto směru vznikají. Lze tedy očekávat podobný vývoj spolupráce, jaký zaznamenala Amerika ve společných krocích tamních protestantů, tradičních katolíků a židovských skupin. Hodně ale záleží na tom, jak dokáží tuto doktrinální synergii využít politické strany. Dá se očekávat, že politici v mnoha zemích budou stát na straně těchto náboženských trendů.
Nábožensky laděné lobbystické skupiny nepochybně časem nastolí otázku, proč je sekularistický pohled na věci předkládán veřejnosti jako jediný monopol. Co se týče postojů k potratům, urážkám náboženství, pornografii nebo evoluci, je jenom otázkou času, kdy tyto skupiny začnou poukazovat na existenci i jiných pohledů. A budou chtít, aby se vůči jednotlivým vírám zachovával větší respekt.
Demografické proudy tedy unášejí Evropu směrem k americkému modelu modernity. Nové probouzení náboženství bude působit na revizi osvícenského zdůrazňování racionálního individualismu. Rostoucí víra se nedotkne základních hodnot, jakými jsou demokracie, ekonomický liberalismus nebo pravidla kapitalismu. Nastolí ale otázku nové definice toho, co označujeme slovem "moderní".
