Vliv těžby dřeva na život goril a šimpanzů v Kamerunu

Údržba velkých úseků tropického deštného pralesa, tj. nepřerušovaných lesních porostů velikosti minimálně 1000 km2 a ve vzdálenosti minimálně 2 km od silnic, je jedním z hlavních cílů plánu na záchranu velkých savců v deštných pralesích.

Těžba dřeva pro komerční účely ale zasahuje zhruba 40% takových pralesních regionů. Narušení původních míst výskytu velkých savců takovou masivní těžbou dřeva je jednou z vážných hrozeb pro záchranu těchto druhů. To se týká zejména našich nejbližších příbuzných, lidoopů, včetně goril nížinných západních (Gorilla gorilla gorilla) a šimpanzů čego (Pan troglodytes troglodytes).

Intenzivní těžba značně a velmi negativně ovlivňuje původní místa výskytu obou druhů lidoopů. Projevuje se různými změnami biotopů, fragmentací pralesů nebo dokonce úplnou ztrátou původního deštného pralesa v daném regionu. Důležitými faktory, které rozhodnou, zda primáti přežijí v oblastech postižených těžbou, jsou především typ potravy, velikost teritoria a hmotnost zvířat. Navíc, činnost člověka spojená s těžbou má krátkodobý efekt na chování primátů, který však může mít dlouhodobé následky.

Přítomnost lidí a použití hlučné techniky vyvolává odchod skupin primátů do jiných částí pralesa, což může dlouhodobě vést ke změně v jejich stravovacích návycích a sociálním chování. V alternativních případech se skupiny přizpůsobují životu v narušených biotopech, které však ne vždy zcela naplňují nutné podmínky k jejich plnohodnotnému životu, a to jak z hlediska prostorových tak i potravních.

Malí šimpanzi při hře, Kongo-Brazzaville
2 a toto teritorium se může překrývat s teritoriem sousedních skupin. Uvnitř takového teritoria skupina intenzivně využívá území asi 5 km2. Těžební aktivita na jejím území způsobuje, že skupina se stahuje na periferií nebo odchází pryč. Vzhledem k letálním následkům střetnutí šimpanzů při meziskupinových konfliktech tento scénář předpokládá dlouhodobé drastické snížení populace šimpanzů. 2, které se moc nepřekrývá s územím jiných skupin. Zdá se tedy, že důležitější roli při přizpůsobování se těžbě dřeva hraje rozdílná sociální struktura u obou druhů a ne pouhá geografická distribuce výskytu velkých lidoopů v oblastech těžby. Gorily se zřejmě mohou lépe vyhnout úsekům s intenzivní těžbou dřeva a sociálně se poměrně dobře přizpůsobit takovému nucenému přesídlení. Oba druhy, jak šimpanzi, tak gorily patří z hlediska ekologických parametrů mezi velké savce. Obecně vzato se však šimpanzi zdají být přizpůsobivější než s nimi sympatricky žijící gorily - z hlediska sociálního, potravního i prostorového.

Analýza výskytu hnízd a skladby potravy v místech lokální těžby ukázala, že se gorily mohou přizpůsobit změnám v důsledku lokální těžby (kolem 10% původního území) tak, že se inkriminovaným místům vyhnou. Šimpanzi se přizpůsobují životu i v místech původní těžby. Po částečném vykácení pralesa se hnízda goril vyskytovala ve všech typech vegetace, u šimpanzů však pouze ve smíšeném vzrostlém lese. Výskyt ovoce nebyl částečným kácením výrazně ovlivněn a neměl ani vliv na výskyt hnízd v oblasti výzkumu.

Odlesnění

Preventivní regulovaný přístup k vydání koncese na lov a kácení zaměřený na udržitelné využití lesních zdrojů by mohl pomoci obnovit původní regiony těžby (počítá se s opakovanou těžbou na stejném území po až 30 letech). Toto opatření může pozitivně ovlivnit i populace velkých zvířat a nebude je nutit opouštět původní území jejich výskytu. Otázkou zůstává, jak dosáhnout dodržení podmínek udělených v koncesích pro těžbu, tak aby místo původních selektivních 10% nedocházelo k plošnému kácení pralesa.