Víte, co je to polarografie?
A co je to polarograf? To je ten přístroj na prvním snímku této stránky. Pokud nevíte, k čemu slouží, anebo to nevíte úplně přesně, nic se neděje. Díky zvukovému snímku, který zde naleznete ve dvou částech, se vám dostane výkladu z úst nejpovolanějších. S principem polarografie vás seznámí ten, kdo za její objev dostal v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii. Byl jím profesor Jaroslav Heyrovský. 20. prosince uplyne už 125 let od jeho narození.
Stručně ze života
Profesor Heyrovský princip svého objevu vysvětluje velmi detailně. V jeho výkladu však nezbyl prostor pro žádné údaje z jeho života. Proto je zde – byť jen stručně – doplníme.
Heyrovský byl pražský rodák (20. 12. 1890). V roce 1901 začal studovat na Akademickém gymnáziu. Jeho spolužákem byl – mimo jiné – také Karel Čapek. Po maturitě v roce 1909 se stal studentem oborů chemie, fyziky a matematiky na Karlově univezitě. Absolvoval zde dva semestry a v následujícím roce odešel studovat do Londýna na University College. Přivedl ho tam zájem o fyzikální chemii, jejíž výuka prý na tehdejších školách Rakousko-Uherska měla nevalnou úroveň.
Světový rozměr vzdělání a zájmu
Poté, kdy získal v Londýně titul bakaláře přírodních věd a kdy zahájil postgraduální studia v oboru elektrochemie, vypukla první světová válka. Heyrovský v jejím průběhu sloužil jako zdravotník v rakouském Innsbrucku. Po válce se vrátil do Prahy. Na Universitě Karlově se v roce 1926 stal profesorem. A ještě předtím, v roce 1922, objevil princip polarografie. Spolupracoval při tom s japonským fyzikem Šikatou. Výsledkem jejich spolupráce byl polarograf – viz úvodní obrázek.
Obvinění
Heyrovský se díky svému evropskému rozhledu znal s mnoha vědeckými pracovníky ze zahraničí. V roce 1935 pomohl svému německému kolegovi profesoru Böhmovi odejít z tehdy už nacismem prodchnutého Německa do Čech na pražskou univerzitu. Vlivem tohoto kontaktu dostal později povolení pracovat v laboratořích chemického ústavu i poté, kdy byly u nás všechny vysoké školy Němci zavřeny. Tato skutečnost vedla k tomu, že byl po válce obviněn z kolaborace. V průběhu vyšetřování, které se táhlo až do května roku 1946, se na jeho stranu postavili mnozí jeho kolegové a žáci.
Prof. Jaroslav Heyrovský - 1930 Foto: Archivní a programové fondy Čs. rozhlasu
Omluva
Akademie věd vyžadovala, aby se za svoje jednání během války omluvil. To Heyrovský nejprve odmítl a na protest se vzdal členství v České akademii věd a umění. Na konci roku však na naléhání kolegů svou rezignaci stáhl a v lednu 1947 poslal Akademii věd dopis tohoto znění:
„Když jsem setrvával za německé okupace ve svém ústavu, činil jsem tak v zájmu české vědy a neuvědomoval jsem si, že by toto jednání mohlo být závadné s hlediska národního a stavovského. Nyní však, když většina mých kolegů a přátel toto moje jednání neschvaluje, uznávám sám, že nebylo zcela správné a mrzí mne, že jsem tak jednal."
Polarografický ústav
Když dozvuky obvinění utichly, mohl se Heyrovský opět s plnou vervou věnovat své práci. V roce 1950 založil Polarografický ústav, v jehož čele stál do roku 1963, kdy se své funkce vzdal ze zdravotních důvodů. V roce 1959 mu byla udělena Nobelova cena za oblast chemie. Zemřel 27. března 1967. Pohřben je na vyšehradském hřbitově v Praze.
Prof. Heyrovský s polarografem Foto: Archivní a programové fondy Čs. rozhlasu