Věněk Šilhán

Kde jsem byl 21. 8. 1968

Když přišly armády, já nebyl v Praze. To bylo v noci na jednadvacátého. Měl jsem seminář v Přerově a ráno se probudím v hotelu, jdu si koupit noviny, tam najdu svůj článek a přijdu nazpátek do hotelu a tam je obrovské pozdvižení. Panoval strach z toho, že bude válka.

Tak jsem se zaposlouchal, vidím na obrazovce Kamilu Moučkovou, jak mluví o přepadení rozhlasu a o tom, že jsou tady cizí armády. Tam jsem se to dozvěděl. Seminář se nekonal, já jsem poprosil ředitele, aby mi umožnil cestu do Prahy.

Do Prahy jsem se dostal odpoledne. Doma jsem už měl několik vzkazů, kam mám přijít. První schůzka byla schůzka delegátů toho budoucího sjezdu, kterej měl být v září. Ta schůzka pražskejch a středočeskejch delegátů byla na Vysoké škole ekonomické. Tak jsem tam zašel a od tý doby to začalo.

Tam byla jasně usnesena jedna věc: že se mají delegáti sejít, protože už bylo známo, že jsou zatčeni lidé z politbyra, Dubček, Smrkovský, Černík, atd. a že se chtějí chopit moc lidé, kteří se skrejvají za ten požadavek dělnicko-rolnické vlády.

Kdo jim v tom mohl zabránit? Jenom veliká spontánní autorita. Tou autoritou už nebyl ten ÚV, nebylo politbyro.

Vysočanský sjezd (mimořádný 14. sjezd KSČ)

Já jsem byl zvolen do toho předsednictva sjezdu, ale zahájilo se to dost chaoticky. A pak si kdosi vzpomněl, že bych to měl vzít do ruky. Myslím, že to byl Litera, Jarka Litera, ale nejsem si úplně jistej, poněvadž já o tom nikdy nepřemejšlel. To byla řeč přímá: podívejte se, je nás tady tolik a tolik, možná, že nás co nejdřív rozeženou, možná, že se nedočkáme večera, ale je nutné udělat to, to a to. To ti lidi vyposlechli, byli neuvěřitelně ukáznění, nikdo se neopakoval, neskákali si do řeči. No, byli neuvěřitelně ukáznění, ale myslím, že taky trochu díky mně.

Jak se ze schůzky delegátů stal sjezd

Za ten den byl zvolenej novej výbor, bylo přijato několik prohlášení, stanovisek... Mezitím byla i praktická jednání se členy vlády, tam byla celá řada členů vlády a parlamentních osob...

To byl reprezentativní sjezd v pravém slova smyslu. Protože začínal jako schůzka delegátů, tak se v průběhu jednání prohlásil sjezdem. Prohlásil se mimořádným sjezdem a vzal na sebe kompetence sjezdu. Tu kompetenci, tu nám nikdo nesvěřil, tu jsem si vzali! Protože jsem měli pocit odpovědnosti a měnit personální složení ÚV mohl jenom řádný sjezd svou autoritou, tak jsme se jím prohlásili.

Proto jsme vyhnali ty Biľaky a Indry tady z těch orgánů a vytvořili jsme prostor pro ty, kteří jsou ochotni v těch reformách pokračovat a reformy dělat a navíc, postavit se na odpor tady té síle.

Prvním mužem ve státě

Pak se samozřejmě sešel novej ústřední výbor a teď byl problém - když jsou zatčeni Dubček a tihleti, tak koho tam zvolit jinýho? Kdo to bude šéfovat.

Tak řekli: Ty jsi řídil ten sjezd, tak to budeš řídit ty. Já jsem říkal: To nemůžu, já nemám ten druh zkušeností. Tak řekli: Budeš to dělat. A tím to končilo. Já jsem sám navrhoval jiné lidi.

Husákovy námitky

Husák nám vyčítal, že jsme jednali proti stanovám. Zem zaplaví tanky, statisíce tanků, statisíce vojáků... Vy proti tomu protestujete a on vám řekne, že jste jednali proti stanovám! Něco tak odpornýho jsem už dávno neslyšel.

A proto ta kompetence, tu jsme si vzali, jako odpovědní lidé do svejch vlastních rukou. My jsme to vzali jako přesvědčení o tom, že pravda je na naší straně, že mravnost a právo jsou na naší straně, a proto máme právo jednat.

Kompetence není žádná svěřená věc od Pána Boha, nebo od kohokoliv jiného, ale kompetence je prostě schopnost chovat se odpovědně v situacích, ve kterých se jiní chovat odpovědně nemohou.

Jednání s navrátilci z Moskvy

Především to bylo jednání o tom, jak vytvořit řekl bych předpoklady dalšího postupu, kterej u celé řady lidí neopouštěl ty myšlenky politické reformy v Československu.

Začínalo to zase znovu otázkami personálními. V Moskvě byl podepsán protokol, kterej říkal, že ti staří, jako jsou Indrové a Biľakové nesmí být propuštěni z politickejch funkcí, z politickejch postů. Nesmí být, jinými slovy, vyhnáni. Tak jsem po vzájemné dohodě volili takovouhle cestu že se rozšíří počet členů ÚV, že se rozšíří především o ty lidi, kteří byli i ve Vysočanech, a tak se rozšířil počet členů ÚV asi o sedmdesát nových, kooptovaných členů.

Mně při jednom takovém jednání nabídl Dubček členství v předsednictvu strany, pro ekonomiku místo Koldra. Já jsem tehdá mávl rukou a řekl jsem: Tohleto ti nevyjde.