Večerní návštěva u Josefa Kainara

28. červen 2013

Večerní návštěva u...byl název rozhlasového pořadu, který byl součástí volného cyklu vyprávění známých osobností. Díl, který dnes připomínám, byl natočen na jaře roku 1970 a měl v podtitulu: „Přátelské posezení u hezkých melodií, veršů, povídek a zamyšlení s Josefem Kainarem.“ Vysílal se 28. 7. 1970, tedy rok a čtyři měsíce předtím, nežli Josef Kainar předčasně, ve svých 54 letech, zemřel. Tento pořad nebyl od té doby nikdy reprizován. A tak využijme faktu, že 29. června si připomínáme básníkovy narozeniny (narodil se v roce 1917), a několik pasáží z Kainarových úvah si na této stránce poslechněme.

Josef Kainar se na sklonku června onoho válečného roku narodil v Přerově. Básníkovi životopisci zpravidla připomínají, že jeho otec byl železničář. V té souvislosti se mi vždycky vybaví, že možná právě v dětské zkušenosti s železnicí mohla tkvět inspirace k písni Blues železničního mostu, k níž Kainar – o mnoho let později - napsal hudbu i text a kterou tak neopakovatelně nazpívala Eva Olmerová.

0:00
/
0:00

Střední školu (gymnázium) studoval Kainar na několika místech – v rodném Přerově, v Olomouci a v Hlučíně. Tam také maturoval. Během studentských let se vášnivě věnoval především hudbě. Naučil se hře na klavír, housle, kytaru a působil v celé řadě amatérských jazzových orchestrů…. Z první zvukové ukázky z pořadu Večerní návštěva u Josefa Kainara se dozvíme, kdo zasel v mladém Kainarovi vztah k hudbě a jaké to je trávit dětství pod klavírem.

0:00
/
0:00

Z druhé ukázky zmíněného pořadu vyrozumíme, jaké prostředí mladého Kainara obklopovalo a jaké byly začátky jeho vlastního muzicírování.

V roce 1938 se Kainar přihlásil ke studiu českého a francouzského jazyka na pražské filozofické fakultě. Poté, co Němci zavřeli vysoké školy, vystřídal celou řadu zaměstnání. Byl redaktorem (v brněnské Rovnosti). Později přešel do Prahy, kde ho nejvíce přitahovalo divadlo. Stal se členem umělecké Skupiny 42 a literárního sdružení Ohnice. Po válce se nějaký čas živil jako novinář, spolupracoval i s Československým rozhlasem, pro který připravoval tzv. Rozhlásky, drobné fejetony určené mladým posluchačům. V roce 1947 odešel „na volnou nohu“ a věnoval se už pouze literární tvorbě – psal především poezii, ale také divadelní hry (Ubu se vrací, Nebožtík Nasredin)… Kromě toho psal vynikající písňové texty, zpočátku na slavné swingové melodie, později hudbu sám komponoval.
Zemřel nečekaně na infarkt 16. listopadu 1971 na zámku v Dobříši.

Na posledním úryvku nahrávky z roku 1970 hovoří Josef Kainar o jazzu. Tato pasáž jeho večerního posezení u hezkých melodií mu dala příležitost představit jednu vlastní jazzovou skladbu. Jmenuje se Mrtvý brabec a zazpíval ji tehdy Jiří Suchý.

Oproti původním zvyklostem uveřejňuji pouze jednu fotografii Josefa Kainara. Jde o jediný snímek, který se nachází v archivu ČRo.
Několik podobizen básníka můžete však nalézt na této webové stránce:
http://www.google.cz/search?q=Josef+Kainar&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=VEDMUdbnL8mRswbevIHICQ&sqi=2&ved=0CDcQsAQ&biw=1280&bih=841

Spustit audio