Vánoční dobročinnost od první republiky po stalinismus – stopy v rozhlasovém archivu

19. prosinec 2020

Vánoce jsou časem, kdy lidé otevírají svá srdce a zapojují se do dobročinných akcí. Bylo tomu tak již v první polovině 20. století, o čemž svědčí nahrávky a fotografie uložené v Archivu Českého rozhlasu.

Vánoční strom republiky na Staroměstském náměstí v Praze (1932)

Jednu z velkých prvorepublikových dobročinných akcí představoval Vánoční strom republiky, který byl instalován na městských náměstích a spojen s rozsáhlou peněžní sbírkou pro opuštěné děti. Otcem této tradice byl spisovatel a dramatik Rudolf Těsnohlídek, jenž v předvánočním čase roku 1919 nalezl v lese u Bílovic nad Svitavou opuštěnou holčičku, kterou tam odložila nemajetná matka. Těsnohlídek se rozhodl pro děti, jimž hrozil podobný osud, založit dětský domov. Jeho stavba ale musela být nějak financována, a proto Těsnohlídek – inspirován podobným podnikem v dánské Kodani – inicioval v prosinci 1924 vztyčení prvního Vánočního stromu republiky a zorganizování peněžní sbírky v Brně. Tradice se postupně rozšířila po městech a městečkách celé republiky.

Rozhlasový přenos od Vánočního stromu republiky na Staroměstském náměsti v Praze (1932)

Významným „mediálním partnerem“ Vánočního stromu republiky se stal Československý rozhlas, který od konce dvacátých let o celé akci každoročně informoval a vysílal projevy, které ve prospěch této tradice pronášely různé osobnosti veřejného života. V roce 1931 se například jednalo o poslance Vojtu Beneše a roku 1937 o pražského primátora Petra Zenkla. V rozhlasovém archivu se zvukový záznam žádného z těchto projevů bohužel nedochoval. Není ovšem náhodou, že Československý rozhlas každoročně v prosinci zařazoval do svého programu reportáže, které informovaly o špatných podmínkách určitých skupin dětí. Cílem bylo nejen informovat, nýbrž také získat pro tyto děti finanční prostředky. Například reportáž z prosince 1936, kterou si můžete poslechnout níže, se v inscenovaném rozhovoru s pracovníkem Jedličkova ústavu pokoušela podnítit občany Československa, aby této instituci, pečující o tělesně postižené děti, finančně přispěli.

Emil Hácha u mikrofonu (1938)

Územně okleštěná druhá republika oslavila Vánoce pouze jednou, a to v poněkud pochmurné pomnichovské atmosféře. I tehdy však byly vánoční svátky využity pro zorganizování dobročinných akcí, jež byly především zacíleny na více než 150 tisíc uprchlíků, kteří museli po Mnichovu opustit pohraničí. Celý problém se dostal i do vánočního projevu prezidenta Emila Háchy, který vyzval k následování příkladu svatého Václava, patrona české země: „Vzpomínám na jednu z mnohých krásných legend o našem národním světci. Je to ona, podle níž v jeho stopách, které zanechával v zimě ve sněhu, ohřívali se nuzní a potřební.“ Hácha pobízel, aby spoluobčané přispívali zvláště do Základu národní pomoci, čerstvě zřízeného střediska pro pomoc uprchlíkům.

Žáci pokusné měšťanské školy v Nuslích čekají na vánoční nadílku Národního souručenství (20. 12. 1939)

Druhá republika ještě v roce 1938 zorganizovala Vánoční strom republiky, avšak po okupaci v březnu 1939 došlo k přerušení této tradice, neboť odkazovala k prvorepublikové československé státnosti. Jiné formy vánoční dobročinnosti ovšem rozhlas podporoval i v letech protektorátu. Oproti dřívějším létům byl u těchto akcí daleko silněji vedle jejich rozměru sociálního akcentován také rozměr nacionální. Souviselo to s dobovým ohrožením české národní společnosti, které vedlo k aktivizaci idejí národní jednoty a národní solidarity. Ty našly svůj institucionální výraz v celonárodním politickém hnutí Národního souručenství, které již v prosinci 1939 organizovalo rozsáhlé vánoční nadílky českým dětem, jež byly obdarovávány především obuví a šatstvem. Níže si můžete poslechnout úryvek reportáže z nadílky v pražských Nuslích, která reportérovi posloužila „jako vzoreček té práce, která se koná všude jinde. Ta tak důležitá práce Národního souručenství v oboru sociálním, kde právě se má naplňovat ten smysl slova souručenství, to je ruka v ruce, ruce spojit v jediný kruh, jeden druhému pomáhat nejenom slovy, nejenom povzbuzováním, ale prací a obětí.“

Hana Benešová u mikrofonu (nedatováno)

Po druhé světové válce a obnovení státu došlo k návratu Vánočního stromu republiky na náměstí československých měst a městeček. K prvorepublikové tradici byly ovšem ve veřejných projevech různých osobností připojovány nové prvky, které podporovaly socializační a lidově demokratické tendence třetí republiky (1945–1948). Poučný je v této věci projev Hany Benešové z prosince 1946, která obnovení Vánočního stromu republiky přivítala jako návrat k dobrým a krásným hodnotám prvorepublikového života. Zároveň upozornila, že na odstraňování nehostinnosti, smutku a utrpení nově pracuje vládní politika a postupující socializace. Podle Hany Benešové je však jako doplněk těchto veřejných opatření stále zapotřebí individuální pomoc občanů Československa, které vyzvala k bohatým vánočním příspěvkům pro potřebné i k srdečnějšímu chápání národní vzájemnosti a sounáležitosti jednoho s druhým.

Marta Gottwaldová s vnučkou Martou Čepičkovou (březen 1949)

S tradicí Vánočního stromu republiky se komunisté po únoru 1948 vypořádali po svém. Vadila jim její spjatost s křesťanstvím a „buržoazní“ první republikou i její charitativně-sbírkový charakter, jenž nezapadal do ideálu socialistické a ke komunismu kráčející společnosti, v níž je o všechny lidi postaráno a ve které chudoba a bída neexistují. Ještě v roce 1949 byly sice u Vánočního stromu republiky instalovány kasičky pro dobrovolné příspěvky, o rok později však nikoli. Československým občanům to v rozhlasovém projevu z prosince 1950 vysvětlila Marta Gottwaldová. Ta nejprve zkritizovala „staré časy“, když měla nepochybně na mysli období první republiky, kdy prý byly vánoční svátky pro prosté lidi trýznivou připomínkou jejich utrpení a bídy. Do zidealizovaného obrazu stalinistického Československa pak Gottwaldová zasadila následující věty: „Pokud jsou u nás ještě děti, které dosud trpí dědictvím starých zlých časů, stará se o ně již sám stát z vlastních prostředků. A tak vánoční stromy nám dnes již nevyprávějí o dětské bídě a neštěstí, nýbrž hlásají nám jen radost z blížících se Vánoc a úspěchy našeho nového života.“

Vánoční strom na Zelném trhu

Vánoční strom republiky byl v roce 1950 nakonec instalován pod heslem Mír dětem na celém světě a o rok později ještě povolen v rámci slavností Svazu protifašistických bojovníků. V roce 1952 byla celá tradice na dlouhá desetiletí zrušena, ač její letmé aktualizace můžeme pozorovat i v dobách „tání“ (například v roce 1968). K plnému obnovení tradice vánočních stromů na náměstích českých měst došlo teprve po roce 1989, ač tyto akce již nebývají spojovány se sbírkami ve prospěch potřebných dětí. Finanční sbírky jsou nyní během celého roku účelněji organizovány množstvím charitativních organizací, občanských sdružení a v případě potřeby také jednorázově pomocí sdružování lidí na sociálních sítích. I přesto však dnes na vlastní prvorepublikovou tradici přímo navazuje Strom republiky na Pražském hradě, který je od roku 1992 spojen se sbírkami ve prospěch SOS dětských vesniček.

Spustit audio

Související