Václav Čtvrtek (vl. jm. Cafourek)

Spisovatel, rozhlasový redaktor a autor pořadů pro děti

Dnes je Václav Čtvrtek znám především jako autor stále reprízovaných televizních Večerníčků a stále znovu vydávaných knížek pro děti: nejslavnější je loupežník Rumcajs, postavička, která doslova zlidověla. Už méně se ví, že Čtvrtek začínal svou profesionální autorskou dráhu v rozhlase, a že dokonce i předobraz Rumcajse se nejprve objevil v rozhlasovém vysílání: stalo se tak už v roce 1946! Autor sám na to později (v rozhovoru z roku 1976, otištěném až po jeho smrti) vzpomínal: "Rumcajsovi přeji všechno dobrý, ale snažím se ho uchovat jako dobrou literární postavu. Loupežníka, který měl všechny náležitosti Rumcajse, jsem měl v rozhlasové scénce v roce 1946, hospodyňka už se jmenovala Manka."

Cesta V. Čtvrtka k profesionální autorské dráze a rozhlasu byla dlouhá a rozhodně ne přímočará. Narodil se v Praze, ale dobu 1. světové války - tedy útlé dětství - strávil u prarodičů v Jičíně: pobyt v malebném podkrkonošském kraji, u dědečka, který byl výborný vypravěč s velikou fantazií, a u babičky, která někdy večer vyprávěla místní lidové pohádky, na něj hluboce zapůsobil a bezpochyby se stal jedním z pramenů jeho umělecké tvorby. Po maturitě (v Praze) začal na přání rodičů studovat práva: studium však nedokončil a až do roku 1949 působil v povolání pro budoucího pohádkáře velmi nepravděpodobném: jako finanční úředník. (Absolvoval přitom i kurz na obchodní akademii.) Ale už tehdy zkoušel psát a v roce 1940 mu vyšla první knížka: parodie na tehdy módní "hradní" příběhy z anglického prostředí Whitehors a dítě s pihou. Vydal ji pod pseudonymem Hugo Prattler. Po osvobození začal publikovat v dětských časopisech (Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr).

V roce 1946 navázal soustavnou spolupráci s Čs. rozhlasem: psal scénky a naučné relace pro školský rozhlas, působil jako lektor a řídil odbornou rozhlasovou část časopisu Škola a svět Z té doby také pochází už zmíněná loupežnická scénka - bohužel, nahrávka ani text se nedochovaly. Teprve v roce 1949, tedy v osmatřiceti letech, nastoupil V. Čtvrtek (kdysi také Václav Neděle nebo Poledne - v pseudonymech měl zálibu) do rozhlasu jako řádný interní pracovník redakce pro školy, kterou několik let vedl. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Vlastou Váňovou, která v dětském vysílání pracovala od roku 1951 až do své předčasné smrti (1968). Vedle redaktorské činnosti se Čtvrtek stále více věnoval vlastní autorské tvorbě a nakonec - po deseti letech rozhlasového působení - se v roce 1959 rozhodl pro svobodné povolání spisovatele. S rozhlasem se však nerozloučil. Jako autor s redakcí pro děti a mládež i nadále intenzivně spolupracoval. A tak nejen Rumcajs, ale i mnohé další postavičky, které později proslavila televize, vznikly původně pro rozhlas.

Pro historii dětského vysílání i pro V. Čtvrtka osobně byl důležitým datem 2. leden 1961. Tehdy se ve večerním programu poprvé ozvala flétnová znělka Václava Žilky a hlas Vlastimila Brodského - skřítka Hajaji - pozval děti k pohádce na dobrou noc. Ta první byla právě z pera V. Čtvrtka: jmenovala se Jak Hajaja procitl. Režii měla Helena Philippová, odpovědnou redaktorkou nového cyklu byla V. Váňová-Čtvrtková. Skřítek Hajaja si rychle získal sympatie nejen dětských, ale i dospělých posluchačů a jeho popularita byla v šedesátých letech obrovská. Zásluhu na tom měly v nemalé míře také mnohé další Čtvrtkovy texty: pohádkové seriály o pirátovi Kolískovi, vodníku Čepečkovi, o Hrompaci a Tancibůrkovi - dokonce i slavná dvojice Křemílek a Vochomůrka má svůj původ v Pohádkách na dobrou noc. Vedle těchto monologických příběhů psal Čtvrtek od počátku svého rozhlasového působení také scénky nebo série scének (seriál byl vůbec jeho doménou, uměl s ním velmi dobře pracovat a dnešní zálibu v seriálových pořadech u nás vlastně předjímal) do vysílání pro mateřské školky: sem patří třeba cyklus o vepříku a kůzleti nebo pohádky, jejichž hrdinou byl kominík Valenta. "Rozhlas je velkou školou dialogu," řekl později. Dílka Václava Čtvrtka - většinou ve výtečné interpretaci herců jako V. Brodský, K. Höger, J. Bohdalová nebo E. Cupák - patří dnes už do rozhlasové klasiky: klasiky, která je velmi živá, inspiruje nové autory a přináší potěšení novým generacím malých (ale i velkých) posluchačů. V roce 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.

Z knižně vydaných děl: Veselé pohádky o pejskovi a kočičce, strýci, hrochovi, loupežnících a jiných lidech a zvířátkách (1947), Jak pejsek a kočička pěstovali kaktus (1947), Král Lávra (1952), Honza, čert a Kašpárek (1956), Budulínek (1957), My tři a pes z Pětipes (1958), Pohádkové příběhy kominíka Valenty (1960), Rumcajs (1970), O makové panence a motýlu Emanuelovi (1970), Pohádky z mechu a kapradí (1970), Vodník Česílko (1970), Kočičiny kocourka Damiána (1971), O víle Amálce a žabce Márince (1973), Malá zlá kouzelnice a drak (1974), Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky (1974), Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka (1976), Nezbedné pověsti pro dospělé (1977), Cesty formana Šejtročka (1977), Pohádka o myslivci a víle (1978), Jak ševci zvedli vojnu pro červenou sukni (1979), O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi (1979), Podivuhodné vyprávění bývalého piráta Kolíska (1981)