V pavilonu je rušno
Týdenní pauza, po kterou byl pro návštěvníky uzavřen gorilí pavilon, se pomalu chýlí ke konci. Po víkendu budete moci opět sledovat pražskou gorilí rodinu naživo.
Podlaha v návštěvnickém prostoru pavilonu, kudy denně procházejí stovky a v letních měsících až tisíce lidí, potřebovala opravu. Ukázalo se, že oblázkový povrch neplní svůj účel dobře, a tak bude stezka nově vylita betonem. Estetické kvality přírodního povrchu musely ustoupit praktickým výhodám rovné plochy. Bude přece jen bezpečnější a také snáze přístupná pro handicapované.
Gorilám tato stavební rekonstrukce příliš nenarušila zaběhané zvyklosti a denní režim. Ráno jdou do ložnic, za hezkého počasí mohou ven, navečer se vracejí zpátky do vnitřní expozice. Protože však byly úpravy hlučnější, je gorilí rodina mírně nervózní. Potravu všichni přijímají bez problémů a stres také zvládají, na Kijivu je ale vidět, že jí nepříjemné narušení klidu v pavilonu opravdu vadí. V pozici s rukama na uších tráví velkou část dne. Ve čtvrtek ráno jsem ji, chudinku, poměrně dlouho sledovala. Ležela v koutě, držela si uši a tvářila se zoufale.
Moja asi pochopila, že máma potřebuje podpořit, a to nejen psychicky, ale i fyzicky, protože se ujala péče o malého brášku. Správně střídala fáze intenzivní hry a klidného odpočinku, má to všechno pedagogicky podchycené. Nejdřív si s Tatunkem dlouho hrála - lochtala ho na břiše, všelijak se s ním mazlila a škádlila ho. Pak přišla na řadu hygiena. Pečlivě probírala Tatuovi srst, brala to pěkně systematicky a co našla, podrobila důkladnému zkoumání. Následovala očista oušek a obličeje (asi tušíte, že olízáním). Když byl Tatu jako ze škatulky, začala hodina tělocviku. Nejprve Tatu ležel na zádech se zdviženýma nohama a Moja s nožkami cvičila, naprosto stejně, jako to dělá ortoped v kojenecké poradně. Tatu prošel, zdá se, že nemá problém s kyčličkami. Poté co Moja shledala, že je bratr zdráv a snese i hrubší zacházení, vyzkoušela na něm kosmonautický výcvik (je trochu od rány, ale u goril to jinak nejde, to doufám chápete). Jak držela Tatunkovy nožky, vyzvedla je vysoko, až se Tatu překvapeně ocitl ve stoji na hlavě.
Tatu nesl sestřinu péči statečně a přežil ji ve zdraví. Když Moje došly nápady a konečně brášku propustila, ten se hned z otřesu vzpamatoval a zabušil pěstmi do hrudníku. I on tu bude brzy pánem, to je jasné. Teď má ale hlad a jde na mlíko. "Tak mami, dej si ty ruce aspoň na chvilku z uší!"
