V hlavní roli: čáp černý
Minul jsem hotýlek na okraji Borçky, kde jsme přespali první noc po příjezdu, a kamenitou cestou začal stoupat do kopců k našemu táboru. I když jsem měl na zádech docela těžký batoh, šlo se mi lehce. Před chvílí jsem z místní pošty odtelefonoval příspěvek do Meteoru, ve kterém jsem nadšeně vylíčil dosavadní průběh naší výpravy. Nad údolím Çoruhu den za dnem protahovaly desetitisíce dravců - a my jsme byli po mnoha letech první, kdo je pozoroval a sčítal. Teď už jsem ale znovu přemýšlel o tom, co tady vlastně začíná.
"No, bylo by to určitě zajímavé," prohodil Jirka Formánek, když jsem se před pár dny u ohně zmínil o možnosti sledovat tah ptáků za pomoci vysílačů. "Jak by sis to představoval?" Takže věří, že by to šlo, pomyslel jsem si. Už na jaře jsme si s Jiřím povídali o monitorování tahu ptáků družicemi, ale když jsem tehdy řekl, že bychom se o to mohli také pokusit, Jiří se na mne jen podíval a neodpověděl; jako by si nebyl jist, jestli si z něj nedělám legraci. Ovšem to, že se nám během dvou týdnů podařilo zorganizovat výpravu do východního Turecka a že byla nad očekávání úspěšná, asi změnilo situaci.
Rychle jsem začal vysvětlovat svůj záměr: "Byl by to úžasně zajímavý projekt. Zvlášť kdybychom ty ptáky doprovázeli a vysílali reportáže z míst, kudy poletí. Čili bychom to nedělali jako Němci s bílými čápy. Ti po mají po půl roce mapu a nic víc. My bychom ta místa poznali přímo a v rádiu by to nebylo jenom o ptácích, ale také o místech, na která se lidé normálně nedostanou. Na takovou věc určitě půjde sehnat sponzory."
"Ale nic podobného ještě nikdy nikdo neudělal," podotknul Vojta.
"No právě," usmál jsem se. Třeba na Everestu už byla spousta lidí, ale ještě nikdo nebyl svědkem celého ptačího tahu.
"A jaký druh by to měl být?" zeptal se Jarda.
"Hlavně dost velký, aby unesl vysílač," řekl jsem.
"Co čáp?" navrhnul Jiří. "Lidé ho znají, zimuje v Africe..."
"Jenže může doletět až na jih Afriky a dojet tam po zemi v nějaké rozumné době prostě nejde. Potřebujeme druh, který zimuje nanejvýš kolem rovníku," začal jsem vypočítávat požadavky.
"Navíc by to měl být pták, o kterém se zas tak moc neví. A samozřejmě lidé by si ho měli umět aspoň trochu představit... Myslel jsem na jeřába."
"Ale těch je u nás jen několik párů," okamžitě mi oponoval Franta Pojer. "A jak bychom je někde v rákosinách chytali?"
"Kromě toho sice zimují třeba v Etiopii, ale i v Evropě, takže by to nemuselo být zas až tak zajímavé," připojil se Jiří.
"A co černý čáp?" navrhnul Franta.
Toho jsem se bál. Franta začal prosazovat svůj oblíbený druh. Ale kdo vůbec ví, že nějaký černý čáp existuje?
"Vždyť ho nikdo nezná!"
"To je krásný pták... A když řekneš čáp, tak si ho lidé představí," rozvážně řekl Jirka.
"Asi by vyhovoval. Zimuje mezi Saharou a rovníkem."
"Nedávno nám přišlo hlášení z Mali," připojil se Jarda. "Byl to Frantův čáp... A těch zpětných hlášení je zatím jen pár."
V tu chvíli jsem ještě zdaleka nebyl přesvědčen, ale postupně začínalo být čím dál jasnější, že čáp černý je vlastně jediná možná volba. Když jsem stoupal k táboru, už ani v nejmenším jsem o ní nepochyboval. Zato jsem si začínal uvědomovat, kolik úskalí budeme muset překonat, a čím jsem byl výš, tím se mi šlo hůř a batoh těžknul. Půjde vůbec čápy doprovázet? Kudy poletí? Podpoří někdo tenhle záměr? Podaří se najít spolupracovníky? Seženeme peníze? Cesta do východního Turecka, to byl jen pár set metrů vysoký kopec, ale doprovázet tažné ptáky do zimovišť - to je Everest... Ale je to i nejúžasnější šance, která se nebude opakovat, řekl jsem si nakonec, a začal plánovat, co bude potřeba udělat po návratu do Prahy.
Konečně jsem byl v táboře a pod borovicí, kde Jarda zapisoval nasčítané dravce, jsem začal vyndavat věci z batohu. Jarda mě pozorně sledoval: "Tak cos nakoupil?"
"Chleba, nějaký sýr.. a taky tohle," vytahoval jsem z batohu jednu plechovku tuborgu za druhou. "Pro každého dvě. A ty moje si můžeš vzít."
"Moje taky," ozval se Franta.
Když jsme se o deset dnů později vraceli domů, koupil mi Jarda na bulharských hranicích za každý tuborg vynesený do tábora jednu láhev koňaku.
"Myslím, že se ti bude hodit," řekl a podával mi tašky plné lahví Soĺncev brjagu.