Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!

Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben!
Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, s
kloň ke mně své ucho, buď mou spásou.
Buď mi skalním příbytkem
a budu se tam uchylovat stále.
Rozhodls o mé záchraně,
tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!

Bože můj, pomoz mi vyváznout z moci svévolníka,
z rukou bídáka a násilníka.
Ty jsi přece má naděje, Panovníku Hospodine,
v tebe už od mládí doufám.

Na tebe jsem odkázán už ze života matky,
oddělil sis mě v matčině nitru,
chvalozpěv můj o tobě bude znít stále.
Za zázrak mě mnozí měli,
tys byl moje mocné útočiště.

Z mých úst plně zní tvá chvála,
den co den tě oslavuji.

Nezamítej mě v čas stáří,
neopouštěj mě, když pozbývám sil.
Nepřátelé se už na mě domlouvají,
ti, kdo mě hlídají, společně se radí,
prohlašují: „Bůh ho opustil, pusťte se za ním,
chopte se ho, nevysvobodí ho nikdo.“

Nevzdaluj se ode mne, můj Bože, Bože,
na pomoc mi pospěš!

Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují,
potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí.

Já však budu vytrvale čekat
a vždy víc a nade vše tě budu chválit.

O tvé spravedlnosti budou má ústa vypravovat,
každého dne svědčit o tvé spáse,
a přece nestačím všechno vypovědět.