Úpravy? - Gorily toho moc nepotřebují!
V pavilonu goril stále probíhají úpravy vnitřní expozice, tedy jakéhosi "gorilího obýváku." Při pozorování "vylepšovacích" prací jejich příbytku mi projely hlavou otázky: "Co je horší, zařídit pohodlí gorilí, anebo lidské rodině? A kolik toho vlastně potřebujeme my lidé k tomu, abychom se cítili dobře? Vždyť jsme si přece s gorilami v mnohém podobní!"
Samozřejmě nepůjde o vědecké pojednání , protože nejsem vědec a sám si také uvědomuji, že toto téma by bylo velice široké. Na druhou stranu, když se člověk tak dlouho pohybuje v blízkosti těchto (nejen fyzicky) krásných zvířat, občasnému porovnání se prostě nevyhne.
Když si tedy celou záležitost úplně zjednoduším, tak gorily podobně jako lidé, potřebují jíst, spát a být spolu. Tomu je také podřízena veškerá péče o ně v zoologické zahradě a tím pádem i interiéry prostor, v nichž se pohybují. I co se týká velikosti lidského a lidoopího bydlení, myslím, že je plus mínus srovnatelná. Rozdíl ovšem vidím v uspokojování tzv. "dalších" potřeb, které by se zhruba všechny daly shrnout do jediné otázky: "Co s volným časem?"
Gorilí skupiny ve volné přírodě tento problém v podstatě vůbec neřeší, protože celý den pracují na tom, aby se nasytily (tedy jedí, nebo se přemísťují za potravou), odpočaly si, samozřejmě ochránily své bezpečí a svébytnost skupiny a také každý večer znovu postavily hnízda na přespání. Gorily v zoo mají paradoxně v tomto ohledu situaci o něco těžší, protože jídlo dostávají od svých ošetřovatelů, nebezpečí, že by se některé z jejich mláďat pokusila ulovit šelma, také nehrozí a rovněž samci nejsou nuceni dobývat své postavení vůdce, protože se do této situace (opět zásluhou lidské péče) vůbec nedostanou. Problémy s volným časem v zoo řeší ošetřovatelé například simulací přirozených podmínek shánění potravy. Rozhážou větve a další pochoutky po celém prostoru, do něhož pak gorily vpustí. Zvířatům rovněž dávají (samozřejmě nezávadné) hračky a také jsou zde k dispozici kmeny stromů a různá zákoutí vytvořená z lan, takže si své jídlo nacházejí postupně a nenudí se.
Horší je to s uspokojováním potřeb nás lidí. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o všech věcech, jimiž se obklopujeme, aby nám bylo lépe, také je zbytečné psát o ničení přírody (za účelem vylepšování našich životních standardů) a tedy prostředí, které je pro zvířata (i gorily!) životně důležité. O tom přece všichni víme a myslím, že zrovna lidé, kteří se zajímají o projekt Odhalení jsou z těch, kteří se snaží alespoň o nějaké změny. Zmíním jenom jeden příklad za všechny. Konzumní člověk stále vytváří obrovské přebytky! Prostě potřebujeme čím dál víc, všeho, abychom byli spokojení.
A v tom je, zdá se, veliký rozdíl mezi námi a gorilami! Ony nepotřebují více ničeho. A co se týká těch pražských, ty se nyní cítí dobře v klidu svých ložnic a až jejich "obývák" dostane "nový kabátek," budou se jistě také radovat. Za celou dobu, co mám tu čest pracovat s lidmi z pražské zoo i týmem Odhalení, mě už mnohokrát napadlo, že by se rasa, pyšnící vlastním vědomím a názvem homo sapiens, měla co učit od tvorů na tzv. nižším vývojovém stupni, tedy lidoopů a goril zvlášť!
