U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem

U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.
Své citary jsme v té zemi zavěsili na topoly,
když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám:
"Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!"
Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?
Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.
Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat,
nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali:
"Bořte! Bořte do základů!"
Záhubě propadlá babylónská dceru,
blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.
Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.