Tycho nezvěstný, Týna asi vdovou
Sokolí hnízdiště na Týnu bylo pod dohledem ornitologů jak v průběhu zimy, tak především s přicházejícím jarem. V předstihu jsme opatrně umístili kamery u budky tak, že na hnízdišti nedošlo vzhledem k loňsku s výjimkou nové výstelky k žádným změnám. Pozorování z března však postupně potvrzovala smutný fakt: letošní chování sokolů je atypické a neodpovídá standardnímu hnízdění. Zatímco jindy v slunných dnech sokolové předváděli tok spojený s přinášením potravy, přelety okolo hnízda a typickým křikem, letos se ve věžičkách neobjevily vůbec žádné zbytky potravy, typický křik chyběl a chyběla i společná pozorování celého páru. Naposledy jsem oba Týnu a Tycha spatřil na vrcholech věží sv. Havla v lednu. Od té doby to byla pouze Týna - tu na sv. Mikuláši, Havlovi či přímo na Týnu. To ještě nemuselo nic znamenat, neboť i v jiných letech byl samec méně nápadný a mohl se toulat snad i po několik týdnů mimo hnízdiště. Všichni, kdo jsme připravovali přenos "Sokolů v srdci velkoměsta", jsme byli z tohoto stavu nervózní, ale jistou naději dávalo jedno pozorování pražského ornitologa J. Kubíčka, který zahlédl sedícího samce v březnu na sv. Havlovi.
Přesto zůstávala Týna na věžích sama. A velkou část každého dne nebyla k nalezení ani tady. Podle videozáznamu sice občas navštěvovala svoji budku, ale nebylo možné konec konců ani vyloučit, že zahnízdila někde jinde, snad na některém vzdálenějším kostele, odkud během střídání odlétá na hodinku posedět na svých oblíbených místech v centru. Pokud by samec hlídal blízko hnízda, nemuseli bychom ho v centru zaznamenat. Zdálo se to málo pravděpodobné, ale přesto jsem většinu těchto míst prohlédl, analyzoval pečlivě směr každého Týnina odletu ze sv. Havla...
Čekal jsem, že po mrazivém období může vnést jasno chování samice při oteplení a prvních slunných dnech. Ke zlepšení počasí došlo o Velikonocích. Týna opět podle videozáznamu ob den navštěvovala svoji budku a 30. 3. v ní dokonce dvakrát hrabala hnízdní důlek. Takové chování předchází zpravidla 1 a 2 týdny snesení prvního vajíčka. Naneštěstí se však ukázalo, že stále asi zůstává sama. Dokazuje to i pozorování jejích opakovaných útoků na holuby. Vždyť touto dobou by měl veškerou potravu přinášet samec! S největší pravděpodobností však Tycho během zimy zahynul. Jen řídce může dojít u dravců k přesunu do jiného revíru, a to především tehdy, je-li samec vypuzen jiným úspěšnějším sokem, což však jistě nebude náš případ. Pozorování z přírody naznačují, že i v době toku může být zahynulý samec nahrazen novým během několika dnů. Snad se to Týně ještě podaří.