Ty však vidíš trápení a hoře

Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.

Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.
Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."

V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, jeho oči pasou po bezbranném.
Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.

Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."

Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš"?

Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.

Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.

Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.