Trest smrti v židovské náboženské tradici
Trest smrti je v moderních demokraciích často diskutovanou otázkou. U nás byl zrušen v roce 1990. Podle průzkumů se však stále více než polovina Čechů vyslovuje pro jeho znovuzavedení. Podívejme se tedy, co k tomuto tématu říká židovská náboženská tradice, která významně ovlivnila světovou civilizaci.
Zastánci trestu smrti často citují na podporu svého stanoviska Bibli. Tóra, biblických Pět knih Mojžíšových, uvádí seznam přestupků, za něž může být člověk potrestán smrtí. Kromě kriminálních činů, jako je vražda, sem patří i přestupky náboženské či etické: modlářství, čarodějnictví, cizoložství či vzpoura proti rodičům.
Skutečná praxe ve starověkém Izraeli však byla jiná. Přestože Tóra trest smrti stanoví, jeho vykonání staví do cesty několik zásadních překážek. Obžalovaný například nesmí být popraven, pokud proti němu nevypovídají alespoň dva očití svědkové.
V dalších staletích židovští učenci dále interpretovali biblická nařízení. V základní sbírce komentářů a výkladů, zvané Talmud, se samozřejmě zabývali i trestem smrti. I v Talmudu jsou vymezeny přestupky, které se trestají smrtí, a stanoveny způsoby vykonání rozsudku. Lze však pochybovat, zda rabíni vůbec kdy nařídili trest smrti vykonat.
Hrdelní zločiny byly projednávány před tribunálem, sestávajícím z nejméně třiceti tří, případně až sedmdesáti pečlivě vybraných soudců. Přísné požadavky na svědky v hrdelních kausách téměř vylučovaly možnost, že by byl obžalovaný usvědčen.
Svědčit v hrdelní kause mohl pouze ten, kdo viděl celý zločin tak, jak byl spáchán. A nejen to – svědek musel dokonce viníka předem varovat, že se chystá spáchat zločin, který se trestá smrtí. Pachatel musel poté výslovně potvrdit, že varování slyšel. Podobně museli s viníkem promluvit dva nebo i tři svědkové. Jakákoliv pochybnost v případě hrdelního zločinu byla vždy ve prospěch obviněného.
Pokud přece jen došlo k vynesení verdiktu, byla podniknuta opatření k odkladu vykonání rozsudku. Byl vyslán herold, který veřejně vyzýval, aby se přihlásili všichni, kteří mohou uvést cokoliv ve prospěch odsouzeného. Pokud se někdo takový našel, bylo trestní řízení obnoveno.
V prvním století občanského letopočtu pak rabíni trest smrti zcela zrušili. Shodli se, že rozhodnutí o odnětí lidského života by nemělo být svěřeno do rukou omylných lidských bytostí, ale mělo by být vyhrazeno pouze Bohu.
Židovský odpor vůči trestu smrti je tradičně velmi silný. Jako příklad lze uvést Stát Izrael. Po jeho založení v roce 1948 byl sice trest smrti povolen a několik rozsudků bylo v případech vraždy i vyneseno, nikdy však nebyly provedeny. V roce 1954 byl trest smrti zrušen. Jedinou výjimkou jsou případy, kdy je obviněný shledán vinným ze spoluúčasti na genocidě. V historii tak byla v Izraeli popravena jediná osoba: Adolf Eichmann, vykonavatel nacistického plánu na vyhlazení evropských Židů.
