Totálně nasazení - 1943

14. srpna - Totálně nasazení (1943).
V čase druhé světové války bylo na práci do Říše posláno 640 tisíc Čechů. V srpnu 1943 na jednom z pražských nádraží stál a hovořil reportér Říšského rozhlasu. Kolem něj byly stovky Čechů. Ti odjížděli, jak se říkalo, na nucené nasazení. Často jeli na místa, která byla bombardována spojenci. Na nádraží se reportér nikoho na nic nezeptal. V rámci klidu a pořádku se raději spolehl na vlastní bezobsažné fráze.
Český pracovník odjíždějící na práci jistě v Říši najde upřímné přátele. Těm, kteří teď nastupují na dlouhou cestu, srdečně a bez nepřátelství podají němečtí kolegové ruce připravené k práci. Každý z těchto skromných pracovníků z Čech a Moravy si je vědom toho, že jeho dnešní odjezd do staré říše znamená začátek nové životní etapy pro něj i pro jeho rodinu. Tomuto povědomí odpovídá také atmosféra při odjezdu zvláštního vlaku, který je pro tyto pracovníky připraven.
Atmosféru září 1943, kdy muži proti své vůli opouštěli své rodiny, si dovedeme představit. Přesto byly ve válečných letech po rozhlasových vlnách šířeny iluze, jak ideální podmínky a skvělou pracovní příležitost totálně nasazení v Říši mají.
Jen jediný zvukový záznam hovoří o nebezpečí, kterému byli naši lidé v Říši vystaveni. Reportér Josef Cincibus pozval k mikrofonu pana Jaroslava Nováka –strážmistra protiletecké požární policie, který se nedlouho před tím vrátil z Německa. Je to technicky nekvalitní záznam, ale výpověď o nuceném nasazení mezi padajícími zápalnými a fosforovými bombami je natolik ojedinělá, že i vám ji pouštím i v této kvalitě.
Pan Novák svým vyprávěním rozbíjí iluze o skvělých pracovních příležitostech v Říši. Dnes už také víme, že tisíce Čechů se z totálního nasazení nevrátily. Poslední dnešní záběr je záhada: dvě minuty záznamu, jehož původ neznáme. Je to pozdrav totálně nasazených domů a prezidentu Benešovi.
Beneš však byl vnímán jako nepřítel Říše, a tak by takový příspěvek tehdejší oficiální rozhlas v Praze vysílat nemohl. Je tedy pravděpodobné, že byl záznam pořízen pracovníky československého vysílání v Londýně nebo ve Francii. Ale nechce se věřit, že by odvysíláním plných jmen a adres chtěli ohrozit rodiny těchto lidí v okupovaném Československu. Zbývá tedy ještě další hypotéza: jména mohla být záměrně falešná…