Tibetský útlak
V úterý uplynulo 50 let od protičínského povstání v Tibetu. Po jeho porážce musel dalajláma opustit vlast. Reportáž německého týdeníku Spiegel dodává, že Tibeťané navzdory desetiletím čínského útlaku žádají větší autonomii a návrat svého duchovního vůdce.
Bylo půl sedmé ráno a slunce ještě nevyšlo, když si muži oblékli červené šaty a vydali se na pochod úzkými pěšinkami mezi poli. Po chvíli zatočili k benzinové pumpě společnosti Petro China na ulici Demokracie a pokračovali k budovám místních úřadů v Guinanu. Byl 25. únor, první den tibetského Nového roku, a mniši z kláštera Lutsangu poslechli dalajlámovu radu, aby uspořádali hlasité a radostné oslavy. Jejich nesmírné útrapy a bída je nutí k zamyšlení.
Právě tato výzva přiměla asi sto mnichů, aby toho rána zapálili svíčky a přednesli místním úředníkům své požadavky. Jejich průvod si nemohl najít osamělejší trasu. Cesta do Guinanu se vine náhorními planinami provincie Singhai, kde se pasou stáda jaků, koz a ovcí pod dozorem pastýřů na koních a na mopedech. Protestní akce se přesto neobešla bez následků. Deset mnichů bylo odvedeno do vězení a ostatní dostali zákaz vracet se do města. Místní láma dlouho váhá, než začne mluvit, protože mu to úřady zakázaly. Nakonec říká, že demonstrantům nešlo o západní demokracii, ale o lepší buddhismus. Klášter je teď pod policejním dozorem a mniši musí brát lekce vlastenectví. Láma vzdorně dodává, že jejich duchovním vůdcem je dalajláma.
Projevy občanské neposlušnosti, jako byla demonstrace v Guinanu, ukazují, že ústřední čínská vláda nemá Tibeťany pod úplnou kontrolou, jak o tom svědčí i několik letošních výročí. Sedmnáctého března roku 1959 uprchl tehdy třiadvacetiletý dalajláma na koni do Indie, když tisíce jeho přívrženců povstaly proti čínským vojákům. Rudá armáda rebelii surově potlačila. O třicet let později, roku 1989, stříleli vojáci na protestující mnichy v tibetském hlavním městě Lhase. Loni 14. října povstali Tibeťané znovu. Oficiální čísla udávají 19 mrtvých, ale podle exilových Tibeťanů bylo kolem dvou set obětí. Do vězení se dostalo 2405 lidí a 76 z nich dostalo mnohaleté tresty. Vláda v Pekingu se bojí, že nepokoje opět zesílí. Na cestách a ulicích hlídkují policisté a vojáci v ocelových přilbách, cizinci nesmějí do některých oblastí vůbec vstoupit a Číňané se musí po příjezdu zaregistrovat.
Čínští komunisté současně přepisují tibetskou historii. 28. března uplyne 50 let ode dne, kdy místní tibetskou správu nahradily loutky čínských komunistů. Číňané vysvětlují toto výročí Tibeťanům i světu jako osvobození z nevolnictví a počátek demokratických reforem. Každý večer běží v televizi zprávy v čínštině doprovázené výjevy z místního folklóru - ženy tančí v krojích, nomádi ukazují jezdecké umění, pořádají se výstavy, vycházejí články a probíhají pečlivě řízené besedy. Diváci a posluchači se dovídají, že od roku 1950, kdy do Tibetu vpadla čínská armáda, se místní obyvatelé mají mnohem lépe než za vlády mnichů.
Pokud jde o modernizaci ekonomiky, Peking má zřejmě pravdu. Komunisté však nedokáží nebo nechtějí rozumět hlubším důvodům nespokojenosti, která se loni projevila vraždami několika čínských přistěhovalců. Tibeťané protestují, přestože jim hrozí tresty včetně mučení a dlouhého věznění. V sečuánské Abě se mnich z kláštera Kirt zapálil a podle očitých svědků policie hořícího muže zastřelila. 1. března se asi 200 tibetských mnichů z kláštera Sey vydalo na pochod městem a v Litandu se mnich jménem Lobsang Lhundup postavil na tržišti a křičel "ať žije dalajláma" a "nezávislost pro Tibet." Asi 100 kilometrů od Guinanu stojí na okraji města Tongrenu klášter Longwu, který patří k nejvýznamnějším centrům tibetského buddhismu. Loni tu asi 340 místních mnichů uspořádalo tři protivládní demonstrace. V několika tongrenských výkladech visely fotografie dalajlámy.
Místní mniši chodí klášterními chodbami s knihami pod paží a nikdo nechce mluvit o loňských nepokojích, ale i tady visí před sochami Budhy obrázky dalajlámy a pančenlámy, který zemřel roku 1989 a patřil ke kritikům čínského útlaku v Tibetu. Kdyby sem přišla policie, fotografie se rychle ukryjí. Po loňských nepokojích bylo dvě stě zdejších mnichů zatčeno a policie tu často pořádá prohlídky. Mniši se bojí, že mají mezi sebou informátory, a prosili autora reportáže, aby se jich už na nic neptal.
Muž, kterého uctívají, a kterého Peking nenávidí, se narodil před téměř 74 lety asi sto kilometrů odtud ve vesnici Taktser. V tuto roční dobu je tu všechno hnědé - vesnice, pole i domy. Tibeťané, Číňané a muslimové z národa Hui tu žijí vedle sebe a pěstují brambory, fazole a obilí. Časně ráno není na polích a cestách ani živáčka. Malý statek, kde vyrůstal dalajláma a kde ho roku 1937 vystopovali mniši hledající vtělení božstva soucitu, se skládá ze tří skromných kamenných budov obklopujících dvůr. Na dveřích jsou dvě kovové destičky připomínající, že tu žije úctyhodná rodina. Patří k ní i 63letý Gongbu Taši, učitel na odpočinku a dalajlámův synovec. Není to žádný disident - zasedá v politickém poradním shromáždění zdejší provincie, což je zcela bezmocné těleso, které tvoří akademici, obchodníci a bývalí úředníci. Gongbu Taši měl dost odvahy, aby během posledních dvou let postavil pagodu k poctě svého strýce. Na její výstavbu dostal 800 tisíc jüanů, což je asi 93 tisíc eur.
Úřady dovolují místním lidem, aby svatyni navštěvovali, zřejmě proto, že nestojí o neklid mezi místními rolníky. "Doufáme, že se sem dalajláma bude moci vrátit," říká stará Tibeťanka s dlouhými copy, než opět zavře dveře, "musí se vrátit, viďte, že ano?"