Tibet už není teokracií, od tohoto týdne má světského premiéra

Oddělení náboženské a světské moci bylo jedním z velkých témat evropských dějin. Nyní se podobný proces zopakoval v tibetském lámaismu, nebo přesněji řečeno v početné komunitě Tibeťanů žijících v exilu. 14. dalajláma, známý i u nás, se vzdal téměř všech světských pravomocí a převedl je na ministerského předsedu. Tím je tibetský právník, který oproti svým předchůdcům není mnich a nemá žádnou náboženskou funkci. Po mnoha staletích se tak rozhodující část moci přesouvá do rukou sekulárního, a ještě k tomu voleného představitele.

Obřad předání pravomocí se odehrál v indické Dharamsále. Právě tam totiž sídlí exilové centrum Tibeťanů – tedy těch, kterým se podařilo uprchnout z Tibetu, který nyní ovládá Čína. Naprostá většina Tibeťanů i nadále žije v historické vlasti. Zástupy slavnostně naladěných a oblečených lidí v severní Indii sledovaly, jak dalajláma předává své politické pravomoci do rukou muže, kterého zvolili desítky tisíc Tibeťanů žijících právě v Indii i v dalších státech.

Nový tibetský premiér Lozang Sanggjä a Dalajláma při obřadu předání pravomocí|foto: ČTK/AP, Ashwini Bhatia,ČTK

Premiérem se nakonec stal Lozang Sanggjä, třiačtyřicetiletý Tibeťan, který se narodil v Indii a nyní už patnáct let žije ve Spojených státech, kde pracuje jako právní expert na Harvardově univerzitě. Jeho cílem je modernizovat instituce Tibeťanů v exilu, ale i samotnou tibetskou exilovou vládu. Ta vznikla před více než padesáti lety, kdy z Tibetu obsazeného Čínou uprchl 14. dalajláma a v indické Dharamsále založil alternativní středisko tibetského buddhismu.

Změna, kterou inicioval sám dalajláma, je v revoluční. Po staletí to byli právě dalajlámové, považovaní za vtělení božstva, kdo zastávali nejen pozici duchovní autority, ale i světské moci. Současný dalajláma, kterému je nyní sedmdesát šest let, už několik let plánoval změnu této tradice a zřízení světské vlády, která by byla zodpovědná voličům – byť zatím jen těch, kdo žijí mimo Tibet. Letos na jaře skutečně proběhly premiérské volby a právě tento týden byl zvolený premiér uveden do funkce.

Dalajláma chtěl reformou přiblížit tibetské exilové instituce modernímu světu. Jeho záměrem ale také bylo zabránit tomu, aby se čínské úřady postupně nezmocnily tibetské exilové politiky.

Varováním mu byl vývoj kolem určení reinkarnace pančenlámy, dalšího vysokého představitele tibetského buddhismu. Když komise tibetských mnichů v 90. letech označila malého chlapce za vtělení zemřelého pančenlámy, čínské úřady ho odvezly na neznámé místo. Místo něj určili jiného, údajně pravého nového pančenlámu, kterého navíc vzdělávají pod dohledem čínských úřadů. Dalajláma chtěl zabránit tomu, aby se po jeho smrti čínské úřady také nepokusily instalovat vlastního kandidáta na nejvyšší funkci.

14. dalajláma proto začal dokonce hovořit o tom, že jeho nástupce by mohl být volený z řad Tibeťanů žijících mimo samotný Tibet. To by byla možná ještě větší revoluce, než faktické ukončení teokratické monarchie, které v tibetském exilovém prostředí proběhlo právě tento týden.