Táto, mámo, kupte mi gorilu
Moja je tak krásná. Roztomilá. Úžasná. Hravá. Pro mnohé návštěvníky pražské zoo je právě malá gorilka zvířetem, které by chtěli mít doma. Protože není mnoho přitažlivějších tvorů, než jsou mláďata primátů. Svou podobností k lidem, svým chováním, grimasami, tím, jak se po nás opičí.
S RNDr. Pavlem Brandlem jsme si povídali o tom, zda lze chovat gorily nebo jiné primáty doma. A hned první odpověď byla jednoznačná - pořídit si domů opici není dobrý nápad. Většina opic žije sociálním způsobem a vytrhnout je ze skupiny jejich příbuzných je špatné rozhodnutí. Primát se fixuje na člověka, a jak dospívá, začíná na něho žárlit, je zlý a nepříjemný vůči ostatním lidem a nakonec i vůči chovateli samotnému. U lidoopů, jako je gorila, navíc přichází problém velikosti a síly. Kolem čtvrtého roku života je gorilí mládě silnější než člověk a je nutné s ním tak zacházet, je nutné ho oddělit, aby někoho nezranilo.
Dalším problémem je fakt, že primáti nechodí na záchod na jedno místo, ale odkládají výkaly právě tam, kde zrovna jsou. Ani se to nemohou naučit. Pavilon pražské zoo se čistí několikrát za den, a přesto má specifický zápach. To, co by i menší opička provedla v bytě při volném pohybu, přerůstá naše představy. A to nemluvíme o jejich vrozené nenechavosti, kdy by bylo nutné veškeré volně ležící předměty skrýt či odstranit.
Ale jak je možné, že slavná knižní postava Pipi Punčochatá měla opičku? Pipi měla skutečně opičku, drobný druh jménem kotul veverovitý. Ovšem ani s kotulem není snadné soužití a nelze ho doporučit. Pro chov v bytech tak přicházejí v úvahu pouze drobné jihoamerické drápkaté opičky, jako jsou kosmani či tamaríni.
Vypravili jsme se za chovatelem a znalcem malých opiček Josefem Podhájským do Hradce Králové. Právě u něho v nevelkém panelovém domě jsme viděli, jak lze malé opičky chovat. Dozvěděli jsme se, že chov je možný, a opičky se dokonce pravidelně rozmnožují ve velkých skleněných teráriích. Ovšem rozhodně nejde o kontaktní tvory, které by bylo možno hladit nebo si s nimi hrát. I takové kosmánky a tamarínky pan Podhajský měl, jednalo se o mláďata, která by jinak uhynula (pár obvykle vychová jen dvě mláďata, ale někdy se rodí tři a jedno nepřežije) a jedinou šancí pro třetí mládě je dokrmit ho uměle, odchovat "na flašku". Takové opičí mládě je zcela fixované na člověka, bez jeho přítomnosti se trápí a není zpravidla snadné ho začlenit zpátky do skupiny.
U chovu drápkatých opiček je nutné připomenout, že jde o zvířata chráněná a prodávat či kupovat je možné jen jedince s odpovídajícím certifikátem (CITES). A také to, že krmení a péče o ně nejsou snadné, vyžadují hodně zkušeností a každodenní péči. Odjet na víkend a nechat kosmánky doma samotné prakticky nepřichází v úvahu. Závěrem lze říci jediné. Chovat doma opičku není dobrým nápadem, doporučujeme hledat zvířecího kamaráda jinde.
